Článek
Singl z vašeho nového alba se jmenuje We Don’t Need Money To Have A Good Time, tedy Nepotřebujeme peníze, abychom se dobře bavili. Co tedy potřebujete?
Přátele a rodinu. Myslím, že to je tak se vším. Když jste obklopeni zábavnými lidmi, které máte rádi a věříte jim, tak se máte dobře i bez peněz. Šli jsme jednou s kamarády na párty s hudbou z osmdesátých let. Hráli tam Kylie Minogue, Human League a Michaela Jacksona. Když pak v noci zavřeli, rozhodli jsme se posunout někam, kde mají delší zavírací dobu, ale už nám nezbyly žádné peníze.
Kamarádka se na mě otočila a řekla: „Neboj, Billy, my nepotřebujeme peníze, abychom si užili.“ A já si hned uvědomil, že to je jasná písnička. Takže party v tu chvíli skončila. Rychle jsem se rozloučil a běžel domů napsat text.
Nemohlo to počkat do rána?
Bylo to v době, kdy jsem se autorsky dost trápil. Pořád se nám nedařilo dát dohromady nový materiál, texty mi nešly od ruky. A najednou zazněla tahle věta a bylo to. Od té doby jsem psal a psal.
Velká část vašich písní je pozitivní a veselá. Občas se ale dotýkáte i závažnějších témat. Můžete mi říct něco o této stránce vašich textů?
I nejzávažnější témata se snažím pojmout trochu lehkovážně. Na poslední desce je třeba text o světové finanční krizi, protože i v našich rodinách a blízkých kruzích lidé přicházejí o práci. V reakci na to jsem napsal píseň Money o bankéřích z Wall Street. O tom, že prodělávají naše peníze a je to tak trochu zvrácený byznys. Také jsem se trochu zabýval kulturou celebrit. Na titulních stranách časopisů jsou často lidé, o kterých nevíme, čím se vlastně proslavili. Nejsou to ani filmové hvězdy, nedělají hudbu, nejsou to ani politici. Sláva se jim jenom přihodila.
Napsal jsem píseň Celebrity o holce, která je úplně normální, moc se nezajímá o umění nebo literaturu, nechce zpívat ani hrát ve filmu. Jediné co chce, je zbohatnout a být slavná. Myslím, že takový přístup opravdu mnoho lidí dnes má, a mně se to zdá podivné. Je mi to cizí.
Zpíváte také o samotě. Je to o životě na turné?
Naopak, týká se to doby, kdy jsme zrovna doma. Na turné se cítím skvěle, vlastně jsem úplně nejšťastnější. Miluju, když vystoupím z autobusu někde v České republice, cítím vůni festivalu a slyším hudbu. Anebo vůni klubu. Mimochodem pražský Lucerna Music Bar je jedno z mých nejoblíbenějších míst na světě.
Na turné vidíme nádherná města a potkáváme skvělé lidi. Pořád je někdo kolem. Napsal jsem I Wanna Dance With You, která je o odmítnutí a samotě na tanečním parketu. V podstatě o mně, hlupáčkovi Billym, když jsem doma.
Zmínil jste Lucerna Music Bar. Co dalšího máte spojené s Českou republikou?
Poprvé jsme u vás hráli na festivalu v Trutnově. A to bylo naprosto neuvěřitelné. Bylo to uprostřed lesů a zdálo se, že tam jen někdo vykopal díru na pódium. Bylo to fantastické. Spřátelili jsme se tam s mnoha lidmi, se kterými jsme stále v kontaktu. Máme to tu rádi. Pokaždé když jedeme do Evropy, jdeme za tour managerem a prosíme ho, aby nevynechal Prahu.
