Článek
Co vás přivedlo ke kabaretu?
Vyšli jsme z divadla. Amanda má značné zkušenosti s hudebním divadlem a já jsem také v jednom malém působil.
Ve vašich písních je slyšet vlivy Brechta a Weilla.
Ano, oba mě zaujali. Do kabaretní hudby můžeme vnášet politická témata, a to je jeden z důvodů, proč ji máme rádi. To ale neznamená, že bychom kázali. Jen nabízíme lidem možnost, aby o sobě mohli přemýšlet. Nechceme jim dávat přímé vzkazy typu "zabijte prezidenta...]"
Je překvapivé, že takto zaměřená kapela pochází z USA.
Pocitově je tento druh kabaretu nesporně evropská záležitost, podobné typy představení se ale objevovaly všude. Ve dvacátých letech, tedy v době, kdy se v Americe rozmáhal jazz, byl kabaret i na Harvardu. V té době byl tento druh kultury silný i v USA.
Obraťme se ke koncertu. Budete hrát jen sami dva, nebo přijedete i dalšími muzikanty, třeba s těmi, s nimiž jste nahrávali desku?
Na koncertech vystupujeme jen s bicími a pianem. Zkoušeli jsme spolupracovat s dalšími muzikanty, ale funguje to nejlépe mezi námi dvěma. Ve dvojici máme větší svobodu, než když další lidé přinášejí svá pojetí.
Mluvíte o volnosti. Znamená to, že budete improvizovat?
Rozhodně. Asi tak padesát procent hudby je postaveno na improvizaci. Koncert má základní rámec, který naplňujeme, ale v tom, jak nahráváme jeden druhému i publiku, si ponecháváme velkou volnost. To dělá show zajímavou pro nás i diváky.