Článek
Vaše album Roses vyšlo jedenáct let po vydání předešlého Wake Up and Smell the Coffee. Změnil se za tu dobu nějak váš přístup ke skládání písniček?
Největší rozdíl pociťuji v tom, že díky současným technologiím toho člověk může hodně udělat doma ještě před tím, než jde do studia. Může tedy čas bez kapely kreativně využít. Přijde mi užitečná možnost dát ostatním v předstihu vědět, jak si písničky představuju. Stejné zůstalo to, že já napíšu hudbu a naše zpěvačka Dolores k ní pak napíše texty.
Co symbolizují růže, které jsou v názvu vašeho nového alba?
Ta píseň je o tatínkovi Dolores, který v té době umíral na rakovinu. Má připomínat jeho život. Když jsme vybírali titulní píseň, rozhodlo i to, že tato se velmi liší od hitů, které jsme dřív měli. Je svým způsobem hodně nahá a temná.
Už v roce 2010 jste absolvovali koncertní turné, první po vašem rozchodu. Kdyby se tenkrát nepovedlo, nevznikla by deska Roses?
Asi ne. Chtěli jsme nejprve vidět, jak to půjde. Původně šlo jenom o turné v Severní Americe, ne o nový začátek. Ale věci se na sebe nabalovaly jako sněhová koule. Zjistili jsme, že je poptávka po tom nás vidět, a my jsme si navíc hraní užívali. I během doby, kdy jsme měli pauzu, jsem si zaznamenával nějaké nápady a posílal je Dolores. Když jsme po návratu z turné neměli co dělat, řekli jsme si, že s těmito hrubými verzemi písniček zkusíme něco udělat ve studiu. Chtěli jsme vyzkoušet, jestli z nich něco bude. Tak nějak vzniklo nové album. Neměli jsme ani nahrávací smlouvu.
Proč jste se vlastně v roce 2003 na sedm let rozešli?
Dosáhli jsme bodu, kdy jsme měli pocit, že nemáme kam dál jít. Dělali jsme to čtrnáct let, už to bylo to samé dokola. Šli jsme v tom roce natáčet album, ale velmi rychle se ukázalo, že ve studiu vlastně nikdo z nás nechce být. Ženili jsme se a měli děti, byl čas to na chvíli rozpustit. Ale vždycky jsme tak nějak věděli, že se vrátíme. Jenom jsme čekali, až to všichni budou opravdu chtít.
Nyní jste zpět už dva roky. Cítíte stále tu novou energii?
Celkem ano. Ani ne za čtrnáct dní končíme turné a potom na několik měsíců nemáme žádné plány. Začátkem roku budeme odpočívat, protože se nechceme opět dostat do situace, že bychom nechtěli pokračovat.
Vaše největší hity vznikly v devadesátých letech. Cítíte, že je jako kapela budete schopni ještě nějakými novými písněmi překonat?
Uvědomujeme si, že už to nikdy nebude tak velké jako v devadesátých letech. Minimálně co se prodeje desek týká, se věci změnily. Prodávalo se víc, dnes lidé hudbu stahují. Ale přesto se snažíme zlepšovat. Myslím si, že naše současné písně jsou lepší než ty starší.
Co soudíte o současném trendu stahování hudby?
Nedá se s tím nic moc dělat. Dobré na tom je, že si lidé mohou poslechnout víc hudby, ke které by se nedostali, a vracejí se k chození na koncerty. Když se kapely chtějí uživit, musí víc jezdit na turné. Týká se to hlavně mladých kapel. My jsme měli štěstí, že jsme ještě stihli éru, kdy se desky prodávaly.
Prožíváte turné nyní jinak, než když jste byli mladší?
Jak stárneme, tak toho na cestách vidíme daleko víc než před lety. Dřív jsme měli tendenci být dlouho do noci vzhůru a pak dlouho spát. Dnes si radši přivstaneme a jdeme se projít po městě.