Hlavní obsah

Tess Stimsonová převrací naruby tradiční soužití i role

Právo, Kateřina Hejdová

Ženský román nikdy nepatřil mezi oblíbené žánry literárních kritiků. Už z podstaty věci jde o čtivo zásadně lehké, odpočinkové, a tím pádem tematicky povrchní. Navíc s předem víceméně jasně danou dějovou linkou či rovnou schematických obsahem, v němž nesmí chybět nešťastná láska, nevěra, životní krize či jiná osobní tragédie. A samozřejmě také šťastný konec.

Foto: Nakladatelství Domino

Tess Stimson: Kdo miluje nejvíc

Článek

Výjimkou v některých zmiňovaných hlediscích není ani poslední kniha Tess Stimsonové, nazvaná vzletně (byť dosti nepochopitelně) Kdo miluje nejvíc. Škoda, že při překladu zmizela z původního názvu chůva, která je hlavní postavou příběhu. Název by zůstal mnohem výmluvnější.

Sedmý román anglické spisovatelky vypráví o životních peripetiích ženy jménem Claire Eliasová, která se vdá za mladšího muže a teprve poté, co mu přivede na svět dvojčata, začne ve vzájemném vztahu objevovat nedostatky, bránící společnému spokojenému soužití.

Naštěstí pro ni se nablízku neustále vyskytuje obětavá mladá chůva, která se postupem času stane dominujícím členem rozpadající se domácnosti. Celá kniha se tak točí kolem jednoduché otázky: Byla Jenna pro Claire „darem z nebes“, nebo naopak prokletím jejího života?

Nemá smysl rozebírat samotný děj knížky, který je sám o sobě vágní a ničím výjimečný. Za pozornost stojí ale psychologické profily dvou hlavních ženských hrdinek, do nichž se otisklo sociální cítění Britky, pracující dlouhá léta ve službách předních světových médií.

V chování postav Tess Stimsonové lze totiž vycítit několik „neobvyklostí“. Tou nejmarkantnější je asi fakt, že Claire ani Jenna nehrají v jejích knihách podřadnou společenskou roli. Nejsou to už ženy, které jsou v područí mužské síly, vlivu či společenského postavení. Ani jedna z nich očividně netrpí, ba dokonce se utrpení obě dvě umějí – na rozdíl od mužských postav – samy ušetřit.

Tess Stimsonová se nezabývá patosem, neobtěžuje čtenáře přehnanými emočními výlevy svých postav, což její literaturu řadí zcela jednoznačně k moderně pojatému románu pro ženy. Jinému, než znaly naše babičky i naše matky. Snaží se nahlížet na všechno z několika úhlů pohledu a nastiňovat tak čtenářkám fakt, že život není tak jednoduchý, jak se může na první pohled zdát. Že i nevinnost může ublížit a přiznaná vina dokáže mít naopak očistný charakter.

Jenže… potřebuje si dnes ještě někdo tenhle sám o sobě vlastně fádní a nepopiratelný fakt potvrzovat čtením zobecňujícího ženského románu, který má s romantikou společného asi tolik co traktor Zetor s kvetoucími květinami? Má odpověď zní: Nikoli.

Celkové hodnocení: 40%

Související témata:

Výběr článků

Načítám