Článek
Na knihu navazuje tematická výstava Závrať ze seznamů v pařížském Louvru, kterou Eco coby kurátor zahájí 13. prosince. Návštěvníci budou moci obdivovat seznamy barev, míst, jmen či čísel vyplývající z umění v průběhu staletí. Základ celé akce tvoří expozice grafiky a dalších uměleckých předmětů, které se vztahují k seznamům. Zároveň se budou konat koncerty, literární performance, představení, projekce nebo přednášky autora.
Shromažďování informací
Eco se upíná k lidskému zaujetí seznamy. Soustředí se nejen na výčty slovní, obsažené v literatuře či v praktickém světě kdekoli kolem nás, ale právě v souvislosti se sbírkami Louvru i na výčty vizuální. Poetika seznamu se prolíná celou historií – Eco o fenoménu pojednává z historického i literárněvědného hlediska a své teze dokládá v bohaté příloze. Forma takových výčtů nabývá uzavřené podoby nebo sahá až za horizont vnímání.
Kupříkladu obrazy Leonarda DaVinci jsou mimo jiné typické krajinou, která pokračuje za rám. Nikdo si však pokračování nedomýšlí. Malíř ohraničením naznačuje, že se jedná o výřez skutečnosti, její pouhou ukázku.
„Nekonečno v estetice je pocit, který přispívá ke konečné a dokonalé celistvosti obdivované věci, zatímco ona druhá forma zobrazení, o níž hovoříme, téměř fyzicky evokuje nekonečno, protože to ve skutečnosti nekončí, neuzavírá se do formy,“ píše.
Pohled mimo seznamy obírá čtenáře o rozkoš z textu v Barthesově slova smyslu. Žádoucí je uvědomování si nekonečna, nikoli jeho nazírání. Eco se zabývá pojmem „topos nevýslovného“, jež ve svém díle představil Homér. Tváří v tvář neznámé či nesmírné skutečnosti se autorovi nedostává slov, a proto na ukázku předkládá výčet směřující k nekonečnu. Úplný výčet tak lze vnímat jako projev primitivní kultury, která neúplné představy o světě vydává za celek. Stejně tak ale naopak kultury velmi vyspělé, jež formuluje své uvědoměle kusé poznatky do výčtů poznaného.
Lahůdka pro modelového čtenáře
Eco se v Bludišti seznamů drží tradice klasické anglosaské komparatistiky. Dodržuje pevnou formu. Nezklame, ani nenadchne. V porovnání například s Teorií sémiotiky, již letos vydalo rovněž nakladatelství Argo, se jedná o dílo méně inovativní, více směřované k laickému recipientovi.
Částečně popularizační přístup autora má za důsledek čtenářsky příjemnou, čtivou podobu textu. Od problému si udržuje odstup, který mu umožňuje určitý druh nadhledu. Zpracováním odkazuje k Procházkám literárními lesy. Přeskakuje z tématu na téma, ale jednotlivé problematiky opouští, aniž by se dobral hlubšího závěru.
V textu najdeme mnoho zajímavých postřehů a náčrtů analýz, které autor dokáže také poutavě podat. Kniha působí trochu jako rekapitulace celoživotního díla. Bilance na rovině umění.
