Teepee, s nímž si hrál malý Mikoláš Aleš na indiány. V Plzni objevují Ameriku

Představuje mimo jiné předměty ze sbírek vlastence Vojty Náprstka, pěvkyně Klementiny Kalašové nebo mecenáše Jindřicha Waldese, obrazová alba přírodovědce knížete Maximiliana zu Wied-Neuwueda.

A také Novým světem inspirovaná díla, třeba od Karla Bodmera, Vojtěcha Preissiga, Alfonse Muchy či Mikoláše Alše.

Posledně jmenovaného připomíná i model teepee, které si malý Mikuláš alias Boa vyrobil se svým bratrem Janem - ten si pro změnu přezdíval Trapper.

„Společně si hrávali na indiány a velmi si to užívali,“ řekla Novinkám spoluautorka výstavy Pavla Machalíková.

Toto téma Alše neopustilo ani v dospělosti. „Je příkladem umělce, který měl k Americe velmi úzký vztah. Velmi se zajímal o tamní původní kultury, četl knihy, znal vzorníky, které chodily do Evropy. Pro něj to bylo téma spojené s osudem malého národa žijícího ve složitých podmínkách. V Americe to byli indiáni utiskovaní kolonizátory, u nás složitá situace Slovanů v habsburské říši,“ podotkla Machalíková.

Teepee pochází z umělcovy pozůstalosti, kterou schraňuje Památník národního písemnictví. A Alšovu tvorbu na výstavě zastupují díla z jeho významného cyklu Živly.

„Pracuje s tematikou postavy oděné do péřové čelenky, s postavou stereotypního indiána, jak si ho vytvořilo devatenácté století. A jak s ním naše kultura pracuje dodnes,“ doplnila Machalíková.

Na zažité středoevropské představy o pevnině za Atlantikem ostatně odkazuje i název výstavy.

„Divočina a třeštící velkoměsto - to jsou dva momenty, které se nejpozději v devatenáctém století ustálily jako stereotypní náhledy na americký kontinent. Na jedné straně fascinace technickým pokrokem a nejrůznějšími sociálními vymoženostmi, na druhé straně fascinace z neprobádané přírody a kultury,“ poznamenala Machalíková.

Amerika předminulého století bude v plzeňské výstavní síni „13“ k vidění až do 25. května.