Článek
Ležatá Letná je záznam vašeho vystoupení z října loňského roku v Praze. Původně na něm měli diváci přímo na pódiu šlapat na kolech a vyrábět tak elektřinu. Uskutečnilo se to?
Milan Cais (zpěv, bicí): Bohužel ne, protože se nám to do toho pražského koncertu nepodařilo technicky a časově stihnout. Povedlo se to až na konci turné, takže šlapat na kolech a vyrábět při tom elektřinu měli možnost až diváci ve Zlíně.
Mardoša (baskytara): Bylo tam široké pódium a ta čtyři kola byla přímo vedle nás. Elektřina z nich rozsvěcela a zhasínala panely, pro které byla určena. Šlo to mimo naše projekce a techniku, ty byly napojeny na klasickou elektriku. Řekli jsme divákům, aby se během koncertu ve šlapání střídali a nečekali, až je někdo vyzve. To se také dělo. Velmi to odlehčilo atmosféru.
Vladimír Bár (kytara): Nešlapala tam žádná béčka. Byly tam i legendy české silniční cyklistiky – Pavel Padrnos a Ján Svorada.
V čem bylo pražské vystoupení odlišné od ostatních koncertů turné?
Cais: Byla to sólová akce. Od začátku jsme si ji produkovali sami, ve spolupráci s agenturou 10:15, a to včetně takových nesmyslů, jako provoz barů nebo toalet. V hale jsme pak měli větší plochu projekce.
Zatímco na zbylých koncertech jsme měli k dispozici čtyři menší panely, v Praze byla velká širokoúhlá desetimetrová stěna, takže obraz byl takřka monumentální. Byl tam také létající balón, který levitoval na vzduchovém polštáři, a byly na něm projekce, které jsme použili ale jen na tři písničky. S takovými věcmi se musí šetřit.
Dopadl z vašeho pohledu koncert dobře?
Cais: Na to, kolik tam bylo složitých technických věcí, vlastně ano. V podstatě všechno klaplo až na jednu maličkost. Lidi nám sejmuli vzducholoď, ve které byla kamera. Měla je zabírat z výšky, ale někdo k ní vyskočil a tím, že do ní bouchl, vytrhl dva drátky. To přerušilo spojení a vzducholoď se stala neovladatelnou. Kamera sice fungovala, ale když technik viděl, co se stalo, přestal signál z ní používat.
Byla akce v Praze dosavadním vrcholem vašich audiovizuálních koncertních koncepcí?
Cais: To nevím, ale spíš než posunout se dál chceme každým koncertem vyzkoušet něco jiného. Vezmu-li například velký koncert k albu Kluci kde ste, který se konal také na Letné, používali jsme při něm sice jednodušší projekci, ale zase byl založený na systému takzvané barevné hudby, která opisovala dynamické změny v naší muzice. Ležatá Letná byla složitější, další koncerty ji ale třeba v té technické složitosti překonají.
Na vašem novém DVD je 2D verze videoklipu k písničce Homo Demo. Existuje i jeho 3D verze, kterou jste na začátku října představili jako první v Čechách. Jak vznikala?
Cais: Natáčeli jsme ji v červenci. Bavit jsme se o ní ale s jejím tvůrcem Šimonem Šafránkem začali už loni. Bylo jasné, že když budeme točit 3D klip, budeme ho chtít zrealizovat na dobré profesionální úrovni. Chtěli jsme, aby v něm byly všechny možné hloubky prostoru. Bylo evidentní, že bude potřeba pracovat s perspektivou a bylo nutné vybrat správně lokaci. Volba padla na střechu nové budovy Národního muzea v Praze. Je to atraktivní prostředí, současně takové industriální, a jsou tam i třeba takové detaily jako kolejnice, které jsme pro natáčení chtěli mít. Snažili jsme se dobře připravit, což se nám nakonec vyplatilo, a všechno jsme stihli podle plánu.