Tanečník Jakub Mazůch: StarDance je záhul, ale užívám si to

Jak se vám s Evou Adamczykovou tančí?

Skvěle! Eva je velký talent a navíc dříč. Kdybych měl jinou partnerku, možná bych ji tou svou energií zabil. Musel bych stavět choreografie tak, abych ji nezastínil, což určitě není cílem soutěže. Ale Eva mi strašně pěkně sekunduje.

Jste dvě výrazné osobnosti, byť každá v jiném oboru. Jak vám to jde dohromady?

Eva je individualistka, je ze snowboardu zvyklá spoléhat se jen sama na sebe, takže při prvních trénincích šla sama dopředu, nepočkala, snažila se dělat kroky… Bylo třeba ji naučit, že tanec je o páru.

Ale během toho bezpočtu tréninků se z ní stal parťák. Třeba při slowfoxu jsem se v přímém přenosu zničehonic, ani nevím proč, ocitl nějak mimo své tělo, všechno jsem dělal automaticky. Až při hodnocení jsem si uvědomil, že ani nevím, že jsem tančil. A ten tanec táhla Eva, starala se o mě. Uvědomovala si, že jsme pár a chovala se jako část páru, ne jako jednotlivec, který je tu sám za sebe. To je obrovský posun, kterého si cením a mám z něj radost.

Jaký to byl pocit, když vás oslovili s nabídkou na účinkování ve StarDance?

Byl jsem neskutečně nadšený, ale skrýval jsem to. Už jednou jsem totiž nabídku dostal, ale tehdy jsem ji z více důvodů odmítl. Tentokrát byla situace jiná, oslovení mě potěšilo. Ale rozhodně nešlo o spontánní rozhodnutí, všechno jsem probíral se ženou Monikou. Jsme rodina se dvěma malými dětmi, nebydlíme v Praze, máme byznys v Ostravě, kde ve Vítkovicích vedu taneční školu MG Dance. I proto jsem do toho šel s podmínkou, že pokud mě vyberou, tak musím mít čas vše zorganizovat, připravit. Když mi pak Marek Zelinka zavolal, že mě vybrali, už jsem nadšení neskrýval.

Jste odborník na latinskoamerické tance. Který z nich jste si užil nejvíc?

Už ze sebou máme jive a rumbu, obrovsky jsem si užil cha-chu, s tou jsem si vyhrál. Eva už z tréninku odešla a já do půlnoci ladil kroky k hudbě, aby mi to dávalo smysl. Chtěl jsem, aby to byla show, což se nám snad povedlo. Teď připravuji paso doble, tančíme na netradiční hudbu. Mám z toho pokaždé husinu na těle, doufám, že atmosféra prostoupí skrz obrazovky a diváci budou mít stejný pocit.

Pokud postoupíte dál, na co se mohou diváci těšit?

Mou královskou disciplínou je salsa. Takže jsme s Evou probírali, že naše volná disciplína by mohla být v karibském stylu.

Co StarDance představuje v reálu? Musí to být takzvaně záhul.

Je to záhul. A nejvíc teď, když běží přenosy. Začalo to asi dva týdny před prvním vystoupením. Do té doby jsem docela stíhal, měl jsem čas na sebe, pořád jsem pomáhal s prací v Ostravě. Ale pak už šlo všechno nekompromisně stranou, protože prioritou se stalo StarDance. A tomu jsem přizpůsobil vše. Vrhl jsem se do toho po hlavě, řekl jsem si, že si chci StarDance užít. A užívám si to. Výsledek je, doufám, vidět.

I když soutěž ještě neskončila, dokážete říct, co vám StarDance dalo?

StarDance přišlo ve správný čas. Dalo mi odstup od mého dosavadního způsobu života, a tím i nadhled. A paradoxně také klid, protože jsem se, chtě nechtě, musel soustředit jen na jednu věc. To bylo přesně to, co jsem potřeboval. Už několik let mě často bolela hlava. Člověk dostává rady typu zpomal, zklidni, jenže jsem to nedokázal. Všichni se honíme a dostává nás to do kouta. A já v koutě byl. Vlastně i v prvním televizním medailonku jsem bezmyšlenkovitě plácl, že to, co mě charakterizuje, je chaos. Nevím, proč jsem to vyhrkl. Asi proto, že jsem to v hlavě tak měl. Řešil jsem strašně moc různých věcí najednou.

Až StarDance mi umožnilo soustředit se na sebe, naplno se realizovat v tom, co mám bytostně rád, v tanci. I jako rodinu nás to posunulo dál, a to je nejvíc. Moc si vážím toho, jak nás to s Monikou posílilo. A dalším bonusem je přátelství s Evou, Markem a dalšími super lidmi. Je to skvělá parta. S Evou a Markem jsme už domluveni, že k nám příští rok přijedou na Colours of Ostrava.