Tanečník Jakub Dvořák: Tancem je možné se živit

Jakub Dvořák s tancem začínal ve čtyřech letech v rodném Veselí nad Lužnicí. Ke studiu si ale nezvolil taneční konzervatoř, což by se nabízelo, nýbrž španělské gymnázium v Českých Budějovicích. Nevěřil totiž, že by se tancem mohl uživit.

Při studiu však stále tančil a začínal se věnovat i choreografii. Když se rozhodl studovat anglickou univerzitu v Praze, měl už své první taneční studio. Nyní je majitelem a choreografem taneční agentury Fragments Production a tří tanečních studií Movement Studios – Movement Factory v Praze, United Movement ve Veselí nad Lužnicí a nově Movement Company v Brně.

Začínal jsem tančit v jihočeském tanečním studiu. Tehdy se tam vždy na konci roku dělalo závěrečné vystoupení, které mělo ukázat, co jsme se naučili. Když mi bylo šestnáct, zeptali se mě, jestli bych nechtěl pro takové vystoupení udělat choreografii. Neváhal jsem, řekl ano, a tam se zrodila myšlenka, že by mě možná bavilo představení stavět, ne jenom tančit. A od osmnácti dělám aktivně choreografii pro nejrůznější projekty, což už je šest let.

Začínal jsem v různých tanečních agenturách, které dělaly videoklipy, vystoupení a další projekty. Moc se mi nelíbilo, jak to funguje, jak se s tanečníky zachází, a chtěl jsem to změnit. A tak jsem se rozhodl založit si vlastní agenturu.

Podle mě je u nás tanec oproti zahraničí hodně podhodnocený. Myslím, že by si tanečníci zasloužili větší péči, respekt a ocenění, než jaké dostávají doposud. Snažíme se to měnit a věřím, že se posouváme správným směrem.

Pracoval jsem pro rakouskou a německou agenturu. Když jsem viděl, že jim tvořím všechno, od konceptu přes booking tanečníků až po finální show, řekl jsem si, proč to vlastně nedělám sám pod sebou. A v tu chvíli jsme založili Fragments Production. Důležitým bodem pro mě bylo, když jsme se dostali ke spolupráci se zpěvákem Mikolasem Josefem. V tu chvíli jsem si řekl, že je to ono.

V Česku se spoustou, ať už s Leošem Marešem na jeho Starých peckách, s houslistou Pavlem Šporclem na jeho posledním videoklipu, nebo Pavlem Calltou, či Sharlotou na televizních vystoupeních. Ze zahraničních bych vypíchl Nika Santose nebo Justina Jessoa.

Dělali jsme s ním vystoupení, které ale není veřejně přístupné. Nesmí se o tom moc mluvit. Ale můžu říct, že to je hrozně hodný a pohodový člověk. Když jsme si dělali selfie, on tam skákal a chtěl být na fotkách také. Vůbec se nechová namyšleně a stojí nohama na zemi.

Pro děti, juniory i dospělé, kteří chtějí makat a společně posouvat úroveň českého tancování. Naši svěřenci natáčejí nejrůznější taneční videa, účastní se eventů a mají možnost nabrat potřebné zkušenosti do profi tanečního světa, což jiná česká studia nenabízí.

Je to v různých tanečních kategoriích. Styly, které děláme, jsou contemporary, což je současný tanec, lyrical, což je tanec zkombinovaný s akrobacií, pak vyloženě akrobatic a show, což je výpravné představení se zajímavou choreografií, kulisami a kostýmy. Jsme mistři světa napříč těmito kategoriemi.

Přesně tak. Je to velká soutěž, na které jsou všechny tyto kategorie. V každé z nich bývá kolem třiceti čtyřiceti účastníků z celého světa a z těch se vybírá mistr. Na konci se vybírá top dvacet choreografií světa. Naše studia se dostala již se třemi choreografiemi do světové top dvacítky.

Tančím také. Někdy. Ještě si nepřijdu tak mimo taneční svět, abych nemohl. Takže se snažím. Ale už i já pociťuju, že sedmnáctileté děti mají lepší kondičku.

Naše studia vyprodukují ročně kolem osmdesáti choreografií, které jedou na různé šampionáty. Mám za sebou skvělý tým. Tři trenérky, které společně se mnou ty věci vymýšlejí. Společně tvoříme a snažíme se přinášet nejrůznější nápady. Inspiraci hledám ve všem, co v životě potkám. Inspirují mě různé události, které se mi staly, třeba jen pohled do přírody, prostě všechno, co se dá tanečně rozpracovat.

To je jeden z mých velkých snů. Rádi bychom lidem ukázali, co všechno naši tanečníci, kteří jsou, troufám si říct, na profesionální úrovni, dokážou. Podle mě je to něco neuvěřitelného. Někdy nad tím až zůstává rozum stát. Moc bych si přál, abychom jednou měli svou divadelní scénu, na které bychom představovali své umění.

Nyní spolupracujeme s některými divadly a tanečními produkcemi. Například jedna z našich sólistek tančí v pražském Divadle Kalich v muzikálu Krysař.

Máme za sebou workshopy se světovými choreografy nazvané Movement Lab. Je to projekt, který přiváží do Prahy na víkend ty nejlepší světové choreografy, přičemž většina z nich v Česku nikdy neučila. Myslím, že je důležité, aby se děti vzdělávaly pod vedením zahraničních choreografů.

Také připravujeme další sezonu Magické fontány na pražském Výstavišti, pro kterou jsem měl možnost dělat choreografii. Loni byla premiéra, letos se chystáme na další představení.

Osobní je ten, že nějakým způsobem doufám, že dokážu inspirovat jiné lidi a mohu jim ukázat, že je možné se tancem živit. A že je možné nespokojit se s průměrem a chtít víc. Jedním z posledních pracovních úspěchů je založení brněnské pobočky Movement Company, která vůbec poprvé nabízí na Moravě možnost protančit se do profesionálního tanečního světa. Jsem rád, že jsme vytvořili taneční školy, sdružující děti, které tančit chtějí a mají nějaký cíl.

Každý projekt má něco do sebe, ale teď se dost soustředím na ty, jež si produkujeme sami. Z eventové sféry bereme opravdu jen ty největší a nejzajímavější. Dost jich je v řešení, ale ještě nesmím prozradit, o co se jedná.