Článek
Patří Grizabella k vašim vysněným rolím?
Určitě. Je to jedna z nejkrásnějších rolí a Cats jsou vedle Fantóma opery jedním z "top" muzikálů, v nichž se jenom zpívá. Písničku Memory z Cats mám na repertoáru v anglickém originále už čtyři roky. Teď se těším, že si ji zazpívám česky. Jsem ráda, že se překladu chopil právě Michal Prostějovský, jemuž se podařilo vytvořit nádherný text.
Je to role náročná nejen na zpěv, ale i pohyb...
Už pár týdnů zkoušíme s choreografem Pavlem Strouhalem a ten nás pořádně prohání. Bude se hrát v celém prostoru divadla a když si představím, že mám vyběhnout ty dlouhatánské schody, tak děkuju za to, že mám kondici z trekování po horách. Je to jako zdolat K2. Ale já si na začátku odtančím své a pak se přelíčím do staré kočky, takže to snad nebude tak zlé.
Moc mě na tom baví, že v jednom představení musíme skloubit maximum z herecké profese, pohybu i zpěvu. Doufám, že se mi to podaří a že diváky nezklamu. Já sama jsem velmi kritický divák, a protože jsem přísná k sobě, mám stejné nároky i na ostatní na jevišti. Ale věřím, že od lidí, kteří prošli konkurzem na Cats, můžou diváci očekávat maximum a že je čeká krásná podívaná. Snad konečně ustanou řeči, že u nás není dost všestranně vybavených představitelů pro muzikál. Rodí se nová generace mladých lidí, kteří všechny tři profese ovládají čím dál tím líp.
Jaký je váš vztah ke kočičímu světu? Měla jste někdy doma kočku?
Měla. Dostala jsem k narozeninám černého kocoura. Jmenoval se Čiko. Myslela jsem si, že je to normální česká kočka, ale kamarádi mi pořídili barmského kocoura, který dorostl do váhy čtyř kil a stala se z něj pěkně velká obluda. Můj byt v Dejvicích se rázem zmenšil. Čiko se pohyboval více méně jen ve výšinách po skříních a nikdy jsem nevěděla, odkud na mě při návratu domů skočí. Něco jako "Růžový panter zasahuje". Byl to skutečný strážce mého bytu. Když už mu byl můj městský svět malý, darovala jsem ho na venkov tetičce, a když jsem tam po půl roce přijela, tak měly všecky kočky v okolí s Čikem koťátka. On si tam založil celou dynastii. Byla to silná osobnost.
Jak se těšíte na spolupráci s režisérem Ondřejem Havelkou?
Zatím jsme spolu nikdy nedělali, ale moc se na to těším. Není "tlučhuba", moc řečí nenadělá, ale je z něj cítit síla a klid, a navíc přesně ví, co chce. Přitom dokáže svou představu skloubit s tím, že nechává dost prostoru hercům a jejich fantazii a jen je jemňounce koordinuje tak, aby naplnili jeho vizi. To se mi líbí.
