Hlavní obsah

Tanaka přinesl hrůzný obraz války

Novinky, Alex Švamberk
Praha

Nové představení Destination of the Stone ukázalo, že japonský tanečník butó Min Tanaka nic neztrácí na síle a působivosti, i když má už sedm křížků. Ačkoli představení, se kterými se v Praze prezentoval v posledních letech, byla křehčí a intimnější, to poslední v sobě mělo brutální sílu, jakou přinášela jeho díla z druhé poloviny osmdesátých let. Oplývalo syrovými drásavými obrazy evokujícími hrůzy války.

Foto: Divadlo Archa

Min Tanaka

Článek

Min Tanaka sice válku nezažil, narodil se v roce, kdy skončila, ale dětství prožíval v době poválečné chudoby a nedostatku potravin v zemi zničené bombardováním. Těžká poválečná situace ostatně vedla ke vzniku butó, ve kterém jeho zakladatel Tacumi Hidžikata, k němuž se Tanaka vždy hlásil, spojoval prožitky z poválečných dob se snahou vymanit se z importované západní kultury.

Tanaka sice v posledních letech začínal působit trochu křehce a zranitelně, v Destination of the Stone ale ukázal bývalou sílu a dramatičnost, která příliš nezaostávala za představeními jako Wind Through Moss, s nímž přijel v roce 1987, ani za legendárním Svěcením jara, které bylo uvedeno v Národním divadle, ani za jeho improvizací na Cestě života v Lázních Jeseník.

Už úvod byl silný, přes scénu plnou kamení klopýtal muzikant jako z venkovského souboru. Pískal na píšťalu a s každým krokem zazněl úder na buben, protože paličky ovládal provázky přivázanými k palcům u nohy.

Pak se objevil Min Tanaka a Rin Išihara. Tanaka ji zvedl a posadil si ji na ramena ve vyhroceně implicitní scéně, která působila, jako by ho za skřípotu ohromných vrat lodního doku porodila.

Oba pak nesli kameny, Rin spíše jako žena dítě, zatímco Min jako dělník snažící se z nich navršit mohylu, což působilo vzhledem k pomalým pohybům jako sisyfovská práce. Tíha každého kamene jako by byla nekonečná stejně jako cesta, po níž ho nesl. Připomínalo to koncentráčníka v lomu, i když na Tanakovi byla vidět síla. V jednu chvíli se dokonce zdálo, že kámen hodí Rin na hlavu, ale nakonec to neudělal.

Vše skončilo se zvukem blížících se letadel a houkáním sirény, po němž oba zmateně utíkali v hrůze před válkou.

Ona u Tanaky docela nezvyklá angažovanost se projevila také při výběru účastníků do představení, které má v příštím roce nastudovat v Arše. Každý zájemce si měl připravit etudu s názvem Má přítomnost v tomto okamžiku, přičemž bylo zdůrazněno: „Podmínkou prezentace je vyjádření aktivního postoje ke společenským, politickým a ekologickým problémům dnešního světa.“

Hodnocení: 90 %

Související témata:

Výběr článků

Načítám