Článek
Diváci v pondělí mohli vidět jiného Tanaku, než jakého znali ze sólových představní, starého citlivého muže, který reaguje na podněty z okolí, ale nepostrádá sílu. Každý jeho sebemenší pomalý pohyb stál za zaznamenání. Takové bylo také jeho úvodní sólo. Pak ale začali forbínu a nakonec i scénu ovládat tanečnice vybrané na loňském konkursu.
Úvod byl mimořádně silný, za zvuku zvonů a navrstvených sborů (Jan Burian odvedl vynikající práci) bylo vidět dopady války, klíčové to téma pro Tanaku, který vyrůstal po konci druhé světové války, kdy byla země zpustošená americkými odvetnými nálety a nedostávalo se ani rýže. Až poté se jednotlivé účastnice sražené hrůzami k zemi pokoušely s pomocí dalších vstát.
Pamětníci si nemohli nevšimnout paralel s kultovním Svěcením jara uvedeným v Národním divadle. Tehdy se však Tanaka, který se o pár let dříve odstěhoval do hor a začal rolničit, zaměřoval především na věčný koloběh života, kdy se brutální nekompromisní jaro hlásí o svá práva a vše převálcuje.
Téma koloběhu bylo obsaženo v Těle. Když se ženy ubité válkou dokázaly podzvednout, a dokonce i radovat, postupně se v komunitě opět projevily militaristické tendence, tanec vystřídal pochod, dvě se oblékly do zeleného...
Tato pasáž však neukazovala jen to, že agrese není vlastní jen světu mužů. Byla především reakcí na vývoj v japonské společnosti, kde vláda Šinza Abého postupně odbourává omezení pro japonské síly domobrany, už mohou působit i za hranicemi, což donedávna pacifistická ústava zakazovala. Tanaka, který si pamatuje těžká poválečná léta, si uvědomuje, že další vývoj by mohl mít tragické následky a radost by vzala za své.
Podobně jako jiná velká představení se Tanaka snaží o působivost, o efekty, které diváka zajmou, jako je zvedání části pódia či pád zadní opony, trochu však na úkor detailnějšího pohybu tanečnic, z nichž některé neměly zažité jeho pojetí. To se právě projevilo ve scéně radosti s kolovým tancem. Pro Tanakova představení je to přitom klíčové, protože on nechává tanečníkům velkou volnost a mnozí si scény vytvářejí sami. Ale stejné problémy se ukázaly i u jiných velkých představení, a to nejen u nás, i před lety v Hakušu. Výjimkou samozřejmě jsou ta, která vznikala čistě se členy jeho bývalého souboru.