Článek
Plyne to už z názvu. "Rytmikon, to je vlastně lexikon rytmů," říká Vacík, který připouští proměnu své tvorby. "Ostatní desky byly spíše instrumentální, tato je spíš popová, jsou na ní hlasy a smyčky," tvrdí.
Podle něj k popovějšímu vyznění, než jaké přinášel Sluneční orchestr, přispěl producent Dušan Neuwerth. "Kdybychom desku natočili obvyklým způsobem, tedy sami bez producenta, pak by směřovala mnohem více do etniky, takto je písničková," uvedl Vacík, který považuje využití dalších prvků v aranžích za přínosné. "Koncert má vizuální složku, CD je oproti němu nuda. Proto jsem ně použil více barev, je tam toho dokonce víc, než se dá zahrát," konstatuje.
Podle něj však nejde o nějaké zvláštní vybočení, ale o návrat. "Rytmikon představuje návrat k Tančírně Šumu svistu. Ta byla z devadesáti procent dílem mojím a Aleše Kudely. Když jsem ale viděl, kam se chce Dan Nekonečný ubírat, tak jsme odešli."
Živá podoba při křtu ale bude podle Vacíka energičtější: "Koncert bude divočejší. Mám školu samby, tam je 30 bubeníků, a přivedu je."
Latině zůstává Vacík nadále věrný. Přitom se k ní dostal úplnou náhodou: "V podstatě to byl osud. Měsíc poté, co jsem dodělal výtvarnou školu, se mi dostal do rukou leták, že Laura a její tygři hledá bubeníka. Ozval jsem se, jenže její vedoucí Karel Šůcha mi řekl, že bubeník v kapele zůstává, ale že by se mu hodil perkusionista, tak jsem začal hru na perkuse studovat a zamiloval si ji."
Vacík ji ovšem nestudoval na škole: "Hrál jsem s jazzmany, šel jsem přirozenou cestou, víc přes srdce než přes kuličky (noty - pozn aut.)"