Článek
V posledních dnech prázdnin jsem si dal do čtenářského batohu právě jeho Slyšte! (Pro BB art z anglického originálu Hark! přeložil Michal Strenk.) Je to předposlední, čtyřiapadesátý román z místa, které připomíná New York a přesněji italský Harlem.
Právě tady na 120. ulici jsem se 15. září 1926 na kuchyňském stole narodil, vzpomínal autor, který pod svým pravým jménem Evan Hunter vydal víc než dvacet knih (nejúspěšnější byla prvotina Džungle před tabulí), ale svět zná hlavně nebo pouze 87. revír ve fiktivní metropoli Isola.
Nestárnoucí muži zákona v nestárnoucím městě
Tady slouží dobří, drsní, špatně placení, ale nepodplatitelní poldové z amerického masa a kostí, i když např. Steve Carella má v žilách italskou krev a Meyer Meyer židovskou. Do knižního světa vstoupili za dob prezidenta Eisenhowera v roce 1956 a odešli za Bushe juniora spolu s autorem v roce 2005.
Evan Hunter – a s ním i Ed McBain a další pseudonym Matthew Hope – zemřel v osmasedmdesáti letech, ale jeho hrdinové záhadně nestárli. (Narozdíl od Harryho Pottera a jeho přátel, napadá mě možná nepatřičně.)
I když romány z 87. revíru letmo zaznamenávají proměny Ameriky od studené války přes květinovou revoluci až k dnešnímu strachu z terorismu, Carellovi a jeho poldům je pořád pár roků přes třicet, vyšetřování vedou pořád postaru v ulicích mezi šlapkami a placenými donašeči a místo počítačů mají na stole tác s kafem a s koblihami. (Mám pohádky rád, tak mě právě tohle na McBainovi baví!)
Slovní přesmyčky a Shakespeare
Pokud si chtěl Michal Strenk, překladatel Chaima Potoka nebo Kena Keseyho, při téhle detektivce odpočinout, šeredně se zmýlil. Hlavní padouch je tu totiž v žánru polodrsné školy zcela netypická, tajemná a romantická figura z rodu fantomasů, kterou těší pohrávat si s policisty.
Říká si Deaf Man – Hluchý a 87. revír denně mate citáty ze Shakespearových her a přesmyčkami, které naznačují, co má v plánu. PODRŽ MI LOUČE! zní např. jeden vzkaz, vyluštěný správně jako LOUPEŽ ČI MORD? A takových je tu plno, až k té poslední: RÁD VYHRAJI LSTÍ, kterou Carella vyluští jako HLÍDEJ STRADIVÁRKY! – bohužel o chvíli později, než Hluchý vzácné housle uloupí…
Víc říct nesmím. Tak to při referování o detektivkách chodí…
Ale nedá mi neříci, že s těmi desítkami přesmyček by si, kdyby měl náladu, za chvíli poradil můj vážený přítel Lenka Tršická. (To je taky pseudonym, přesmyčka, s kterou si i čtenáři básní snadno poradí.)
