Článek
Nejsou to smolaři ani samotáři, jen je jim bližší alternativa než tzv. střední proud. Těžší to mají na vesnicích nebo v malých městech, kde odjakživa pro život platívala silniční značka Zákaz odbočování, což nonkonformní, nejčastěji undergroundová mládež za soudruha Husáka poznávala na vlastní kůži s mnohem horšími důsledky než ve velkých městech nebo v Praze.
Trochu "jiná" zábava
Teď jim samozřejmě nic zlého nehrozí, ale jsou pořád tak trochu "cizinci ve své vsi", řečeno s Bohuslavem Reynkem, nebo někdy zábavnými, jindy trochu otravnými podivíny. Zvláště pokud chodí do hospody - a tam si čtou, třeba Halíka nebo Dějiny islámu.
Oni totiž čtou, ale čtou jiné knihy, poslouchají muziku, ale jinou, a do biografu chodí na jiné filmy. Stěží je potkáte v popcornových multikinech, ale scházejí se například ve starém žižkovském Aeru, nebo jinde v klubech a v sálcích nešťastně nazvaných Kino náročného diváka (jako by tam chodil jen ten jeden!).
Spíše než na nějakou velkou technoparty přijedou do Velké na Horňácké folklorní slavnosti, třeba. Ono tomu tak vlastně bylo i za majora Zemana. Ale právě proto mne to zaráží. Jako by Listopad a otevřené dveře na Západ nic moc nezměnily.
Jet na Východ či na Západ
Totiž! Potkávám teď o prázdninách mladé lidi, kteří se chystají na Východ či se odtamtud už vracejí. Západ je nezajímá. Ne proto, že na to nemají. Chtějí poznat něco jiného. A po svých, bez cestovních kanceláří.
Moře jim stačí vidět jen jednou. K čemu windsurfing? Na internetu se doma nasurfují dost, tak míří na Zakarpatskou Ukrajinu, do vesnic v maďarské pustě, do rumunských hor, k mazurským jezerům. Londýn, Paříž, Kanárské ostrovy? Takhle do Albánie se podívat!
Dobrá, možná zobecňuji nějakou nepodstatnou menšinu, ale z prstu jsem si to nevycucal. Na požádání mohu poskytnout jména a svědectví svých mladých důvěrných zdrojů. Ti potvrdí, že i tak to chodí.