Článek
Máte Oscara za roli zabijáka Chigurha v novém snímku bratří Coenů. Vypadá to, že se tohle obsazení vyplatilo, a co víc – že vám jdou k duhu záporné postavy?
Je to báječné. Děkuji všem. Věřil byste, že já jsem dosud hrál až na výjimky klaďase? Rozhodně ne žádné řezníky. Pamatuju si nanejvýš roli démonického milence Romea Doloresy, do níž mě před deseti lety obsadil Álex de la Iglesia. Dokonce ani nemám rád filmy, v nichž stále někdo někoho morduje. A když mě Miloš Forman obsadil do role bratra Lorenza v Goyových přízracích, podivoval jsem se. Vždyť jde o sobeckého hajzla?!
Teprve postupně mi došlo, že i v něm je určitá lidskost, byl obětí totalitního systému. Ale Tahle země není pro starý překonala úplně všechno, co jsem kdy udělal. Představuji ztělesněné zlo, chladné, nesmyslné násilí. Už to tak vypadá, že bych se jich neměl bát.
Jak se vám ale hrála tahle postava? Příběh je adaptací románu autora takzvané drsné školy Cormaca McCarthyho. Llewelyn Moss najde cizí, špinavé peníze a pokusí se je ulít pro svou rodinu. Ovšem na stopu se mu hned dostanou jak šerif, tak i zabiják Chigurh.
Nebylo to vůbec jednoduché. Jde o zabijáka, který přichází odnikud, vystřílí všechny zásobníky a na závěr zase kamsi mizí. V knize se toho o Chigurhovi o mnoho víc nedozvíme. Jaký je, jak vnitřně uvažuje? Strašně snadné bylo z něj udělat vraždící monstrum, jeho postava zaváněla nebezpečně tím, že by z ní vzniklo klišé. Na druhou stranu jsem k němu přistupoval, jako by ani nešlo o skutečného člověka, jenž by měl vlastní emoce a potřeby. Ztělesňuje osud. Všude zůstává cizincem.
Mimochodem snad právě proto si mě bratři Coenové vybrali do příběhu ze západního Texasu. Nevypadám, že bych tam patřil, proto jsem mohl hrát symbolickou, hororovou postavu.
A vymysleli vám bezva účes.
O tom mi ani nemluvte. Když mě kadeřník učesal, vešli dovnitř oba režiséři a začali se hrozně smát. Já jsem neměl zrcadlo, tak jsem nechápal, co se děje. Ale když sem se uviděl, nebyl to příjemný pohled. Zůstávali jsme v malém městečku v Texasu a já tam s tím musel všude chodit. Na druhou stranu mi ten účes pomohl s rolí.
Pochopil jsem, že v tom muži je něco v nepořádku. Má zlomené, prokleté srdce, vykonává šílenou misi. Jen takový ztracený člověk uvěří v moc síly, že mu napomůže k dosažení oněch peněz. Ale jakmile jednou rozpoutáte násilí, už jej nelze zastavit. Všechno kolem zničí.
Ale ve vašem podání je to občas i docela legrace?
Kdybych byl vraždící robot, ani by mě to nebavilo. Ale tenhle příběh je o tom, jak je svět strašný, až je to někdy legrační. Tak proč se tomu nezasmát, i když se dějí ty nejšílenější věci. To je mi blízké. Nakonec nám nic jiného nezbývá.
Tohle byl váš první opravdu americký film. Jak rozdílné je natáčet v Evropě a za oceánem?
Já bych řekl, že lidé jsou všude stejní. Ale pokud bych mohl měřit množství násilí, tak americké filmy vedou s velkým náskokem. Za oceánem panuje pro mě nepochopitelná kultura zbraní, vypadá to, že každý musí mít doma kolt. Zato když jsem se v jedné scéně objevil nahý, všichni ze štábu měli největší starost, aby mi nebyl náhodou vidět zadek.
Říkal jsem jim, že o nic nejde. Ale kdepak, v americkém filmu můžete vystřílet polovinu postav, ale odhalené pozadí? Neexistuje! Když vám naproti tomu v Evropě dají do ruky pistoli, říkáte si, jestli to je opravdu nutné? Nenatočíme raději milostnou scénu?
Jak se pracuje na scéně s bratry Coenovými?
Nejtěžší je být vůbec obsazen, své herce si vybírají velmi pečlivě, pak už je to hračka. Ohromilo mě, jak klidná atmosféra panuje v jejich štábu. Nikdo si na nikoho neotvírá pusu, necítíte žádný stres. A panuje legrace, Coenové jsou samý vtip. Pro herce je to požehnaná práce, každý dobře ví, že si zahraje nějakou zvláštní postavu. Bude se moct vyřádit.
Javier Bardem jako psychopatický zabiják s příšerným účesem.foto: Právo/Bontonfilm
Vraťme se ještě k filmu Miloše Formana Goyovy přízraky, jenž pojednával také o ideologii a totalitě, která člověka zotročí. Jak vnímáte dnešní politické klima?
Byl jsem velmi malý, když Franco zemřel, bylo mi sotva pět let. Takže jsem vyrůstal už v demokracii. Na druhou stranu moje máma byla později dost známá, navíc se angažovala i politicky, takže jsem vnímal některé věci poměrně zblízka. Dnes bych našim politikům vyčítal, k jakému se uchylují slovníku a jak nesmiřitelná je politická scéna. Svět je dnes radikálně rozdělen na pravici a levici, až se někdy ptám, kde máme střed? Chybějí nám středové strany a s nimi možnost konsenzu.
Věříte v Boha?
Já říkám, že nevěřím v Boha, ale v Al Pacina. Ale vážně, jestli v něco nevěřím, tak jsou to především kostely a církve, jež manipulují s lidmi. Lépe řečeno využívají jejich strach, aby je ovládali a nutili dělat to, co si sami přejí. A to dnes vidím u většiny náboženských institucí.
V iberoamerickém prostředí se objevil další levicový revolucionář, venezuelský prezident Chávez. Jaký na něj máte názor?
Nemyslím si, že to lze jednoduše shrnout. Chávez na začátku dostal do ruky zemi, která hrozila sociální katastrofou. Ale to jej neospravedlňuje, aby zakazoval třeba televizi.
Máte Oscara. Jaké další filmové cíle si dáváte?
Nikdy nepospíchám, role si vybírám s rozmyslem. Už mám dost peněz na to, abych musel přijmout každou pitomost. Někdo chce hrozně moc uspět, dává tomu všechno, ale úspěch se ne a ne dostavit. A přitom stačí si jenom dát čas. Nepospíchat. Život vás potom překvapí jako třeba mě.
