Článek
Plyšový hrdina Kuky prožívá dobrodružství v lese poté, co musel z bytu kvůli astmatu šestiletého kluka Ondry. Když maminka vyhodí Kukyho do popelnice, začne pracovat Ondrova fantazie a právě na dětském světě je poetický dobrodružný snímek plný bláznivých nápadů a humoru založen.
"Triková postprodukce byla zásadní částí procesu díky náročnému způsobu vyprávění, který režisér zvolil. Kombinuje totiž animovaný loutkový příběh a hrané sekvence. Triky v tomto případě představují z velké části retuš vodících zařízení loutek," uvedla mediální zástupkyně distributora Uljana Donátová.
Jan Svěrák původně zamýšlel natočit film v přírodě, nízko u země, z pohledu psa, který přežije záplavy. Dalšími postavami měl být kámen a klacek, kteří, každý po svém, rovněž putují krajinou. “Jak jsem příběh vymýšlel a vyprávěl ho před spaním Ondrovi, rodily se další postavy, vznikl medvídek Kuky a pes, který měl být původně hlavním hrdinou a který mne na celou myšlenku filmu natáčeného nízko u země přivedl, byl naopak odsunut do vedlejší role,” říká Jan Svěrák.
Jednou z inspirací bylo výtvarné dílo Františka Skály, který poskytl režisérovi některé důležité rady, ale rozhodl se projektu neúčastnit. „Oslovil jsem tedy Jakuba Dvorského, který také používá přírodní motivy, ale pracuje s jiným médiem, tvoří flashové hry (Samorost, Machinarium),“ říká režisér.
„Kuky se zrodil hned z prvních kreseb,“ vysvětluje Jan Svěrák. „Jen jsme nějakou dobu zápasili s nutkáním udělat mu více variant výrazu. Když už se před kamerou nemůže zamračit ani usmát, neměli bychom mít Kukyho veselého, smutného, soustředěného... a nasazovat loutky podle nálady příslušné scény? Pak ale zvítězila varianta číslo jedna - když už nemá mimiku, tak ať ji opravdu nemá. A tak se Kuky usmívá skrz celý film ať se kolem děje, co se děje,“ dodává režisér.
Postavička Kukyho v reálu měří 21cm. Pro natáčení bylo vyrobeno 18 loutek Kukyho.
Loutky se vodily na pevném drátu zespodu a tam, kde se štáb nemohli ”zakopat” vodili se shora. Někdy stačil drát jeden, ale když měla loutka chodit nebo hýbat rukama, bylo drátů potřeba i pět. Na place byli stále dva, někdy i čtyři loutkoherci z divadla Buchty a loutky. Na davové scény to ale nikdy nestačilo, tak s loutkami hrál, kdo měl volné ruce. Pod dekorací podzemní hospody, která má metr na metr, se často mačkalo až deset lidí.
Jan Svěrák
Jan Svěrák je za posledních dvacet let asi nejúspěšnějším českým režisérem. Celovečerních filmů netočí mnoho, ale pokaždé jde o hity vychvalované kritikou i diváky. Je držitelem mnoha filmových cen včetně Oscara. Má na kontě filmy Vratné lahve, Tmavomodrý svět, Kolja, Akumulátor 1, Jízda, Obecná škola a studentský snímek Ropáci. Často spolupracuje s otcem Zdeňkem Svěrákem, který se podílel i na posledním snímku Kuky se vrací (2010).
Snímek Kuky se vrací byl vybrán za Českou republiku do hlavní soutěže 45. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.