Článek
V podnětném programu zazněly i úplné novinky. Guru haškologie Radko Pytlík se přiznal, že po sedmdesáti letech bádání musí v určitém ohledu začít úplně znova. Podařilo se mu totiž rekonstruovat Haškovo mládí a zjistil, že v roce 1904 podnikl ze Slovenska, z tehdejších Horních Uher, cestu proti proudu Dunaje k Terstu, k městu Monfalcone, jemuž vévodí středověká pevnost La Rocca. V té oblasti byl 1. prapor 91. budějovického pluku, kde podle všeho mladý Hašek podstoupil takzvaný přijímač, protože se tehdy neúspěšně chtěl stát vojákem.
Pytlík dále zjistil, že Švejkova postava se poprvé objevila v roce 1911. Bylo to na schůzi Strany mírného pokroku v mezích zákona, která zasedala v pražské vinohradské restauraci Kravín v Korunní ulici. Tam v kabaretním pásmu Pevnost, inspirovaném Monfalconem, vystupoval Švejk jako sluha Karla IV.! Ten o zmíněnou oblast vedl mocenské boje. V tom roce také vznikl text Švejk táhne proti Itálii.
„Tak postava Josefa Švejka přešla postupně z kabaretu do literatury,“ řekl Pytlík a připomněl Haškovu práci Švejk táhne proti Rakousku z roku 1916, kdy v čs. legiích oživil svého oblíbeného hrdinu.
Proti Štefánikovi a Masarykovi
V té souvislosti zazněl i příspěvek týkající se spisovatelova odchodu z legií na přelomu února a března 1916. Ukrajinská centrální rada podepsala s Německem a Rakouskem mírovou smlouvu a pozvala jejich armády k útoku na ruská vojska. Kyjev proto zabírala německá armáda. Hašek odmítal rozhodnutí M. R. Štefánika a T. G. Masaryka, že se mají naše legie přesunout do Francie a teprve tam bojovat s německou armádou. Byl přesvědčen, že místem boje s rakouskou a německou armádou je Ukrajina.
Jaroslav Šerák, duše internetového muzea Haška i Švejka – svejkmuseum.cz, seznámil přítomné s portrétem Grety Reinerové (1892 Praha – 1944 Osvětim). Překladatelka řady českých autorů do němčiny přeložila Osudy dobrého vojáka Švejka v roce 1926 a o životnosti jejího díla svědčí i to, že naposledy bylo publikováno v roce 2003. S němčinou se vydal Švejk do světa.
Šerák také připomněl publikaci Jaroslav Hašek, sebrané verše, kterou připravil s norským předsedou mezinárodní haškovské společnosti Jomarem Honsim. Zajímavá jsou slova z obálky sborníku, které napsala po manželově smrti paní Jarmila: „Plivli po něm naposled sladkým jedem vzpomínky na slabosti mrtvého génia. Mlčeli o jeho díle. Chtěli je zadusit, udupat mladé dráče, odvážné, pravdivé, hrozné svým jasným smíchem, který zesměšňoval ukrutnost a hanbu století, strhávaje z ní poslední cár lidství: hrůzu a děs.“
V posledních letech se objevily Švejkovy sochy v Humenném, Olomouci, Putimi či u mostu v Kralupech nad Vltavou, zaznělo také na konferenci.