Švédská kapela Mando Diao: Nové písně z nás dělají nadšené děti

Získali jste si k České republice nějaký vztah?

Dixgård: Během naší kariéry jsme u vás odehráli jen pár koncertů, což je zvláštní, protože je to pokaždé skvělá jízda. Proto se na koncert do Prahy těšíme.

Heikinpieti: Máme za sebou bláznivé léto. Od května do konce září jsme se nezastavili, a i když to bylo náročné, po uplynulých letech, kdy se tolik nehrálo, jsme za to vděční. Jediné, co mě trápí, tedy je, kdy nakoupíme vánoční dárky.

Dixgård: Já si letošní sezónu díky novým písním z alba Boblikov’s Magical World a potkávání se s fanoušky na koncertech velmi užil. Bez publika by to nemělo smysl. Hudba nás baví, ale k čemu by nám byla, kdyby si ji nikdo nepřišel poslechnout. Vždycky jsme byli kapela, pro kterou jsou koncerty zásadní.

Předpokládám, že nové album se stopáží necelých osmadvacet minut jste během koncertů přehrávali prakticky celé?

Dixgård: Hrajeme většinu písní. Je to nejkratší deska, kterou jsme kdy vydali. Nebyl v tom zvláštní úmysl, ale zdálo se nám být dobrý nápad ji ničím nenatahovat. Je pro nás důležité, abychom pořád cítili na pódiu vzrušení. Když do programu hudebníci zařadí novinky, najednou se z nich znovu během koncertu stanou nadšené děti.

Před svým koncertem na Rock for People v roce 2021 jste říkali, že máte tolik nových písní, že je budete vydávat ještě roky. Po takovém prohlášení je sotva půlhodinové album překvapením. Šetříte si ty nahrávky, nebo jste je smetly ze stolu a začaly nanovo?

Heikinpieti: V podstatě jsme začali nanovo. Ta deska byl experiment, do studia jsme se zavřeli s prázdnýma rukama. Chybělo nám společné tvoření, a tak jsme si nic nepřipravili. Většinou vznikla jedna píseň za den.

Ráno jsme začali, složili melodii, napsali slova, večer jsme nahrávali. A další den od začátku. Proto je to celkem pestré album a každá píseň má jinou atmosféru. Mám pocit, že je cítit, jak moc je to dílo okamžiku. Není to nijak zvlášť vyhlazené a promyšlené album.

Že jsme během pandemie nahráli dost materiálu na dvě další desky je pravda, ale ještě nespatřily světlo světa. Ještě jsme se nerozhodli, jak s nimi naložíme.

Dixgård: Jak nás znám, tipuji, že budeme netrpěliví a místo jejich vydání nahrajeme zase něco nového. Jsme rádi spontánní. V tom je kouzlo kreativity.

Boblikov je postava, která žije v každém z nás a ráda vše tak trochu staví na hlavu a sabotuje. Jak vznikla?

Dixgård: Vymysleli jsme ji až nakonec, není v tom koncept, podle kterého by album vznikalo. Měli jsme už hotové všechny písničky a napadl nás tenhle skřítek, který je jako ďábel, jenž vám sedí na rameni. Je to takový chamtivý týpek.

Ne každý, ale většina z nás má v sobě kousek nenasytnosti. Boblikov je tenhle typ. Snaží se chovat vzorně a páchat dobro, ale vytvoří při tom něco, o čem všichni víme, že nás jednou zabije. A lituje toho.

Se jménem Boblikovpřišel náš baskytarista. Objevil ho v nějakém pořadu nebo knize, kterou četl jako malý kluk. Já osobně jsem to jméno předtím neslyšel.

V říjnu jste byli uvedeni do švédské Rokenrolové síně slávy. Jak jste to prožívali?

Dixgård: Kocovina z toho večera už nám asi zůstane. Neděláme hudbu kvůli cenám, pohání nás vášeň, ale myslím, že tohle se nás dotklo. Je to něco, co svědčí o celé naší kariéře. Jsme na to pyšní a řádně jsme slavili s přáteli a rodinami.

V minulosti jsme mi vyprávěli, jak úspěchu kapely z malého švédského města Borlänge, ze kterého pocházíte, nikdo nedával šanci.

Dixgård: S názory, že to nemůžeme dokázat, se potýkáme dodnes. Ve Švédsku je celkem časté rčení, že doma nemůže být nikdo prorokem. Dnes už si nemáme na co stěžovat, ale v minulosti to bylo docela těžké. Bylo k vzteku, když jsme viděli, že v zahraničí to máme o mnoho snazší než doma.

Heikinpieti: V tomhle je skvělá a daleko víc motivující americká mentalita. Podle ní může kdokoli dokázat cokoli. Ve Švédsku vás spíš varují, ať si od toho moc neslibujete. Může se ale stát, že to ve vás posílí snahu dokázat opak.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Good Times - Mando Diao