Článek
Přežít svůj život jistě potěší fanoušky Švankmajerových fetišů, lidských těl se zvířecími hlavami či groteskní a naivistické inscenace všech pochodů lidského podvědomí. Zároveň platí, že příběh malého českého hrdiny Evžena, který uniká před realitou, absurdní prací a domácím soužitím se ženou do svých snů, je tentokrát jako z psychoanalytického křesla.
Autor vypráví příběh v podstatě obyčejné neurózy. Přitom si dělá trochu legraci z hlubinných analýz, vnitřních komplexů a freudismů slavného průzkumníka lidského podvědomí.
„Nezajímají mě léčebné výsledky psychoanalytických sezení, ale samotný proces imaginace našeho podvědomí,“ uvedl v Benátkách Švankmajer. Hlavní hrdina se ve spánku eroticky zaplétá s vlastní animou, nechává zabít své dětské já i vlastního otce. Navíc „se hádá“ se svým superegem, ztělesněným starou ženou.
Pomoct uchránit se nástrahám vlastního libida mu pomáhá rigidní psychoanalytička, kterou charakterizují obvyklá terapeutická schémata. Divák se může těšit i na pěstní souboj Junga s Freudem z fotografií na zdi.
Útěk za svobodou ducha
„Jak známo, existují dvě reality, ta vnější a naše vnitřní. Hlavní hrdina mého filmu utíká do své fantazie za svobodou, neboť takzvaná vnější realita představuje naopak represi. Svoboda není nic statického, ale neustálý proces osvobozování. Já ji podle Freuda ztotožňuji se slastí,“ dodal český režisér a surrealista.
Uvedení jeho filmu přitáhlo řadu diváků, byť méně novinářů. Nakonec je to ale jeden z mála českých filmařů, který není na mezinárodním festivalovém poli izolován, neboť jeho filmy jsou originální a mají nějaké téma.
„Kinematografie se dnes globalizuje, zatímco všichni natáčejí filmy, aby byly co nejvíce americké. Na tamním trhu jsou totiž peníze. Naopak evropský film je rozmydlený, v troskách. Když je některý titul uveden na prestižním festivalu, ještě neznamená, že by byl lepší nebo horší než druhé. Ale je tu jeho jediný prostor, kde ještě může existovat, kde nalézá publikum,“ prohlásil tvůrce.
