Článek
Galerie Adolf Loos Apartment and Gallery představuje čtyři obrazy, které jsou zapůjčeny z francouzské sbírky Géraldiny Galateauové a jejichž hodnota je 150 miliónů korun.
V sevřených a komorních prostorách malé výstavní síně zrekonstruovaného Mánesa vyniká vizuální expresivita děl. Amorfní tvary, které balancují na pomezí odpudivosti i latentní krásy, si zároveň pohrávají s erotickými jinotaji. A intenzivně atakují smysly pozorovatele.
Vladimír Franz promluvil na vernisáži o umělecké a ideové podstatě surrealismu.
Podstatou obrazů Štýrského i Toyen je svobodná tvarová improvizace. Oba tvůrci překračují pevně danou hranici mezi abstraktním či konkrétním a slévají oba směry do jednoho proudu. Magnetová žena od Toyen je ideálním příkladem spojení zdánlivě nespojitelného. Torzo načervenalého ženského těla vrůstá do modré hmoty a samo se stává přízračnou krajinou. Černá trhlina symbolizuje klín, ale také hlubokou propast.
Jindřich Štýrský, Člověk sépie, 1934
Štýrský ve svém díle Tekutá panenka naprosto ignoruje tvarové opěrné body. Nechává jen a jen na vnějším pozorovateli, co si z amorfní hmoty vybere. Jediným významovým vodítkem je kapající rudá krev.
Atraktivita surrealismu tkví především v jeho nejednoznačnosti, která je živnou půdou pro fantazii. Tento umělecký směr vždy přitahoval především lidi s výraznou imaginací. Právě díky ní se smazával rozdíl mezi tvůrcem a divákem. Oba totiž mohli překročit společně neostrou linii mezi platonovským světem hmotným a světem idejí.
Může se Vám hodit na službě Firmy.cz:
Jindřich Štýrský a Toyen však kráčeli vždy o několik kroků napřed, protože měli takříkajíc dáno od boha. A mohli tedy nahlížet ideje v celistvé formě. Ba co víc, byli schopni své halucinogenní vize přenést na plátno.