Sudetský tulák. Ze zmizelého města Přísečnice pocházeli umělci známí až v Číně

Na obchodní cestě z Kadaně do saského Annabergu začala někdy ve středověku vznikat osada Přísečnice. Název je na rozdíl od většiny okolních obcí zřejmě skutečně český, což je na Krušné hory docela rarita. Může odkazovat k přesekům na stezkách, které bránily vpádu nepřátel, nebo možná k adjektivu přiesečná - voda tekoucí přiesekou (na místě byl potok).

Přesné datum založení Přísečnice není známo. K usídlení se na tak divném studeném místě museli mít ale ve středověku dobrý důvod. Kromě potřeby obchodní stanice před hranicí to asi bylo i nalezení stříbra. Cosi tu stálo už ve 12. století, první písemná zmínka je ale až z roku 1335.

Odborníci se dohadují, jestli tu bývala také mincovna, která razila stříbrné české groše. Problém je, že žádný groš, který by nesl důkaz o přísečnickém původu, neexistuje. Důkazy jiného rázu ale máme - na jedné staré mapě z 19. století najdeme místo Alte Münzstätte (Stará mincovna) a navíc se v jáchymovské horní knize z roku 1723 píše, že “tam král Jan dal postavit mincovnu, v níž se razily stříbrné české groše.“

Půl Přísečnice a nedaleký hrad Hasištejn udělil Karel IV. v roce 1351 v léno Fridrichu a Bernardovi ze Šumburka, pak přešel na Bernarda ze Šumburka.  Oblast bývá spojována hlavně s rodem Lobkoviců. Jak se tam dostali? Frycek ze Šumburku rozzlobil krále, který proti němu vyslal roku 1418 vojsko s Mikulášem Chudým z Lobkovic. Ten zvítězil a dostal panství v léno, aby se mu vrátily náklady na dobývání. Pak měl půlku Přísečnici vrátit, jenže král Václav IV. už za rok (1419) zemřel a asi se na to nějak zapomnělo. Druhou půlku vlastnili pernštejnští Šumburkové, od kterých ji Mikuláš II. Hasištejnský koupil.

Přísečnice byla v 15. století několikrát vypleněna, třeba roku 1468 křižáky. Bojovní obyvatelé se ale schovali v opevněném kostele a prý se dokázali bránit tak dlouho, až přitáhl Jan Hasištejnský se žateckými a porazil je. Na hrdinství pana Jana ale vrhá stín jiná verze příběhu, která vypráví, že tam jeli s Benešem z Veitmile, kterému se nechtělo na noc do hor, a tak se utábořili v Kadani. Když druhý den dojeli nahoru, křižáci informovaní o trestné výpravě už dávno utekli.

Třicetiletá válka přinesla ještě větší utrpení. Město bylo silně poničeno švédskými nájezdy v letech 1639-1648. Největší bitva se konala v březnu 1641, kdy švédský generál Johann Bannér prchal před císařskými vojsky přes Kadaň do hor. Boj trval celý den až do půlnoci, kdy po ztrátě 4000 vojáků Bannér ze vzteku Přísečnici zapálil a utekl se zbytkem švédského vojska do Saska.

Přísečnice ale neproslula bitvami, unikátní byla hlavně tamní hudební tradice. Na rozdíl od jiné krušnohorské obce Kraslice (na starých mapách Graslitz) nešlo ani tak o dechové nástroje, ale o nezvyklé harfy, které se tam vyráběly a současně se hra studovala na místní hudební škole. Prvním harfenistou byl zřejmě starosta z 18. století Ignaz Walter. První profesionální harfenistkou se pak stala Anna Marie Görnerová, která se proslavila v německém Lipsku.

Její úspěch a samozřejmě i bída, která na horách panovala, inspirovala desítky dalších ke kariéře putujících muzikantů. Harfistky pak přispěly i ke vzniku dalších orchestrů, které jezdily po celé Evropě i do Ruska, Egypta, Japonska, Číny a Ameriky. Zábavnou kuriozitou je zmínka spisovatele Karla Maye o Přísečnici - hrdina povídky Z Bagdadu do Stambulu uvádí, že viděl přísečnickou kapelu v Damašku.

Roku 1882 založili v Přísečnici soukromou hudební školu, který vychovala tisíce žáků a těšila se ve světě vynikající pověsti. Po válce zanikla stejně jako celé město, které později zatopila přehrada.