Sudetský tulák. Most zažil v roce 1918 pouliční bitvu s Němci

Na Mostecku vládl v roce 1918 chaos a bída. Zásobování bylo katastrofální, kradlo se, rabovalo, tu a tam se projevovaly antisemitské tendence. Nedaleké Ústí nad Labem raději samo požádalo Prahu, ať pošle armádu, protože ulice se měnily v džungli.

Německy hovořící obyvatelé Sudet si v lednu 1918 vyhlásili provincii Deutschböhmen (Německé Čechy) a v říjnu vyhlášení zopakovali. O založení Československa 28. října 1918 se Most dozvěděl hned. Zatímco čeští horníci, nádražáci a další obyvatelé slavili, německy hovořící obyvatelé byli zděšeni a hned tiskli plakáty informující o tom, že Most (Brüx) patří do Deutschböhmen, které 30. října vylepili po městě.

Město bylo rozdělené na českou a německou část a obě strany byly ozbrojené. K ojedinělým potyčkám docházelo v Mostě už před osudným 27. listopadem. V celém Krušnohoří od Ústí po Cheb byli lidi unavení válkou, frustrovaní, hladoví a  poměrně agresivní. Občas někdo vystřelil na hlídku československé Národní obrany, jako se to stalo 14. listopadu v Mostě.

Mostecká Národní obrana měla něco přes čtyři stovky mužů. Německy hovořící Mostečané si utvořili Volkswehr (lidové milice), které čítaly kolem 750 mužů a vedle pušek měli i kulomety. Mohli je posílit ještě další členové Volkswehru z Chomutovska, Kadaňska a Žatecka, nicméně tito ozbrojenci se projevili jako poměrně neschopní. Byli to obyčejní lidé, kteří neměli s bojem zkušenosti, nebo unavení veteráni 1. světové války, kterým se už prolévat krev nechtělo.

Národní obrana tak snadno zabránila příjezdu Volkswehru z Chomutova, který chtěl obsazovat nádraží v Obrnicích.

V noci 26. listopadu přijel vlakem od Prahy československý 8. střelecký pluk kapitána Václava Havlíčka a obsadil nádraží. Po půlnoci propukly kolem nádraží první přestřelky.

Kapitán Havlíček zavelel obsadit celý Most. Volkswehr se dařilo poměrně rychle vytlačovat, ale dlouho odolával například kulomet na věži Děkanského chrámu. Dopoledne československá jednotka požádala o posily, které velitelství poskytlo a Volkskwehr raději začal jednat o příměří. O tom ale nevěděli sokolští dobrovolníci, kteří přijeli 27. listopadu, a Volkswehr na ně začal střílet, a tak příměří moc dlouho nepanovalo.

K večeru přijely do města posily a po útoku na kasárna to Volkswehr začal pomalu vzdávat. Velitel Havlíček jim navíc chytře pohrozil, že pokud se nevzdají, použije polní houfnice umístěné u kopce Hněvína. V noci se ještě pokusili situaci zvrátit Němci ze Žatce, ale neuspěli. Počet obětí mostecké bitvy se odhaduje na několik málo desítek, a to včetně civilistů, kteří se tam připletli nebo také stříleli.

Už 29. listopadu začaly československé orgány v Mostě úřadovat, bylo nařízeno odevzdání zbraní, kterých bylo mezi obyvatelstvem dost, a další kroky, které město nasměrovaly k běžnému životu. Když se ve městě téhož dne objevil bývalý starosta Josef Herold, nevycházel z údivu. Právě se totiž vrátil ze zasedání vlády samozvané provincie Deutschböhmen, která ještě sídlila v Liberci (brzy poté ovšem utekla) a nevěděl, že už starostou není. Českoslovenští vojáci mu ale nic neudělali, jen mu doporučili odchod na jeho statek u Kadaně (Kaaden an der Eger), kam ho doprovodili.

Kadaňský Volkswehr v listopadu ještě fungoval na tamním hradě, tradičně používaném jako kasárna, a asi se dost divil příjezdu podivné skupinky. Zvažovali, jestli nemají střílet, ale nakonec se nestalo nic.

Jejich vláda nad Kadaní už měla trvat pouhý měsíc, o Vánocích ji ukončil příjezd československé armády.