Hlavní obsah

Sudetský tulák. Město duchů lákalo filmaře, pak ho srovnali se zemí

Novinky, Stanislav Dvořák

Město Doupov (německy Duppau) stálo před válkou mezi Kadaní a Karlovými Vary. Bylo v něm několik škol a kostelů, gymnázium, zámek, továrna, pošta i vlakové nádraží. Dnes byste romantické horské město, které hrálo v několika filmech, hledali marně. Za komunistů ho kompletně srovnali se zemí. Najdete tam však unikátní horskou přírodu, spoustu divokých zvířat a také děsivou hrobku rodu Zedtwitzů na kopci nad zmizelým městem.

Náměstí v Doupově podle A. Lewého (1896)

Článek

Doupov je strašidelné, ale současně nádherné místo. Ohromuje bohatou přírodou. V okolních horách můžete celý den chodit v úplném tichu a nepotkat jediného člověka. Nejsou tu chaty ani restaurace, často není ani mobilní signál. V roce 1953 komunistická vláda rozhodla o vytvoření obřího vojenského prostoru Hradiště. Spolu se sovětskými tam čeští vojáci nacvičovali útoky na Západ. V polorozbořeném skladišti již neexistujícího nádraží ještě dnes najdete nápisy psané azbukou. Jinak vojáci celé město zlikvidovali.

První zmínka o Doupově je z roku 1012. Samotné město založili patrně ve 13. století Doupovci z Doupova. Hájkova kronika popisuje bitvu s Uhry ve 12. století a odvážného Jiříka, údajného zakladatele rodu Doupovců. Uvádí, že to byl mlynář, „muž v bílé sukni“. Když Uhři Čechy „silně tepali a mordovali“, objevil se Jiřík a vykřikl: „Zastavte se a neutíkejte.“ Ostatní se otočili a pak naopak Uhři začali utíkat a odhazovat vybavení a zbraně.

„Po takové znamenité bitvě a po takovém vítězství se Čechové upokojili, stany uherské zloupivše a všecko, což v nich bylo zlata a stříbra, klenotův i jiných kořistí pobravše s velikou radostí se navrátili,“ popisuje kronika. Kníže se prý zeptal, kdo byl ten odvážný člověk, a vojáci podle Hájka odvětili, že „Jest Jiřík, mlynář z Doupova“. Tak ho kníže prohlásil za rytíře a ustanovil jej “správcem kraje Žateckého“. Je to krásný příběh, ale Hájek si obvykle u takto starých událostí (stovky let před jeho narozením), dost vymýšlí.

Foto: Archív Stanislava Dvořáka

Rozpadající se hrobka za bývalým městem Doupov působí děsivě.

Sestup do doupovského kráteru

Foto: Archív Stanislava Dvořáka

V lese najdete sklepy neexistujících domů.

Foto: Archív Stanislava Dvořáka

Nápisy po sovětských vojácích.

Foto: Filmové studio Barrandov

Opuštěný zarůstající Doupov v šedesátých letech.

Problémy fatálního rázu měl později Bohuslav Doupovec z Doupova, „rytíř velmi statečný“, s husity. Hájkova kronika uvádí, že jeden berounský farář „nechtěl byl ke čtyřem artikulům bludným svoliti“ a Pražané vzali jeho, pana Doupovce, 37 kněží a mistry učení pražského Arnošta z Pacova či Jiříka Lounského, zavřeli je do jedné místnosti v Berouně a upálili.

„Ač jsou mnoho slibovali, že chtí také jako Pražané i Táboři věřiti, nic jim to neprospělo,“ konstatoval zde dost věrohodně Hájek. Samotné město naopak vydrancovali roku 1421 křižáci a většinu obyvatel pobili.

Za vlády Šliků v 16. stol. působila v Doupově katolická i luteránská škola a zvyšoval se počet německy mluvících osadníků. Kryštof Šlik potvrdil městu stará městská práva a dal vystavět radnici. Jeho syn Albín se postavil proti katolíkům a po Bílé hoře musel uprchnout jako spousta dalších. Panství mu pochopitelně sebrali a přiklepli důstojníkovi Vilémovi z Verduga, který naopak neuznával stará práva a Doupovským prý zakázal i vařit v panském pivovaru.

Přestože zámek i město ve 20. století zmizely, zachovala se popraskaná náhrobní deska Viléma Doupovce, která leží ve františkánském klášteře v nedaleké Kadani. Je na ní špatně čitelný nápis v němčině: Wilhelm Tuppauer von Tuppau. Jméno Doupova se totiž během staletí neustále komolilo: Původní český název Dúpov (ze staročeského dúpa - dutina) se mění v různé Tuppowe, Dupow, Tupaw, Dupow, Daupov, Daupowa, Tuppau a nakonec Duppau.

Foto: Archív Stanislava Dvořáka

Značka upozorňuje na město, ale žádné tam není.

Posledními pány Doupova byli Zedtwitzové, jejichž děsivá rozpadající se hrobka dodnes stojí na kopci v pustině za neexistujícím městem.

Ve 30. letech 20. století začali v kraji řádit Henleinovci a po roce 1945 bylo většinové německé obyvatelstvo odsunuto. Přišlo i pár nových obyvatel, jenže kvůli vojenskému prostoru museli v padesátých letech zase odejít.

Doupov vstoupil nejen do starých knih, ale i do filmových dějin, a to hned několikrát - je vidět ve filmu Pět hříšníků, Dnes večer všechno skončí, Blbec z Xeenemünde a odehrává se tam téměř celý film Konec srpna v hotelu Ozon, kde město působí už hodně depresivně. Jde o trochu podivný snímek, českou apokalyptickou sci-fi točenou s minimálním rozpočtem, ale je tam vidět město včetně interiéru kostela. Dokazuje tak, že Doupov ještě v roce 1966 existoval.

Sudetský tulák

Foto: Stanislav Dvořák

Sudetský tulák

Sudetský tulák je dlouhodobá série kulturně-historických článků. Máte podněty k sudetským tématům? Zašlete je autorovi na: stanislav.dvorak@novinky.cz.

Varování: Doupov stále patří vojákům. Vstup raději konzultujte s Armádou ČR. V žádném případě nevstupujte do Doupova, pokud slyšíte střelbu, letadla či jinou vojenskou techniku!

Související články

Výběr článků

Načítám