Článek
Film byl natočen digitální kamerou, údajně za minimální náklady. Barevné sekvence se střídají s černobílými. Těch černobílých je víc, jak doslova, tak obrazně. Velkou chybou bylo asi obsazení rolí adolescentů. V maloměstské partě sympatizantů hnutí skinheads září něžná, dětská, čistá tvář hlavního protagonisty Kena, je tu přitroublý, pomalejší obrýlenec, tlusťoch s blond vlasy anděla, ´drsné kápo´, co vypadá jak mladší brácha Petra Fialy ze skupiny Mňága a Žďorp.
Celá skupina dětí, včetně tvrďačky ´nymfomanky´, působí zcela nedůvěryhodně, jako parodie. Jestli to celé není parodie napadlo diváka i ve chvíli, kdy Julie Darja odchází z pasťáku a všechny chovanky zpívají jak v nějakém muzikálu.
Stejně neuvěřitelné jsou i motivy jednání postav. Třeba když nedopatřením zmlátí Romové Kenovu matku, chlapec jde do asijské tržnice, koupí si bomber a boty (že by snad martensky?), začne pít pivo a nenávidět ´Cikány´. Nepřesvědčivé a často zbytečné jsou dialogy. Mladí hovoří, jako by měla čistotu jejich jazyka hodnotit nějaká porota nebo aby snad nezkazili dospívající diváky. Rádoby akční scény působí amatérsky. Bezdomovec z rekvizitárny Pecha jako prostředník mezi divadlem, Shakespearem a dobrým světem dospělých dělá, co může.
A tak snad jen ve chvíli, kdy skuteční skini nastupují k pochodu městem, se film blíží realitě. Samotný závěr pak jen dotvrzuje jistou bezradnost tvůrců. Ken práskne Romům, že na ně jdou skini. Parta ale zradu odhalí a kápo se s ním bije na nože. Ken, chudák nešikovná, si píchne při pádu sám kudlu do břicha. Leží v nemocnici, kam mu Darja nosí dopisy, které ovšem Kenova matka, zdravotní sestra, trhá. Darja odjíždí z města. Ken ji zastihne na autobusovém nádraží. Na zadní sklo busu mu kreslí srdce a on stojí a hledí. Romeo by si přece vzal taxík.
Černý slzy, režie: M.Cieslar, scénář: J.Bednář, hrají: K.Hádek, L.Hurajová, M.Hádek, J.Hrubý, A. Novák, J. Pecha, M. Táborský, délka: 90 min, 2002, ČT 1, 12.1.2003, 20 hod premiéra