Článek
Koncert byl zároveň i prvním v řadě Inspirace tvořené obnovenými premiérami umělců, kteří festival v minulosti ovlivnili rozhodujícím způsobem. Právě koncert Garbarka s „Hilliardy“ v roce 1997 byl takovým a návštěvníci na něj vzpomínají dodnes.
Tentokrát místo hradní jízdárny vybrali organizátoři poprvé renovovaný prostor Památníku, jehož dlouhý dozvuk byl ideálním pro koncertní podobu alba Officium Novum nahraného interprety v rakouském kostele.
Ve vysokém sále se krásně prolínaly vokály a improvizace
Je výborným tahem festivalu, že Praha koncert slyšela krátce po hamburské premiéře. Ve vysokém sále se vokály britského kvarteta nádherně pojily s improvizacemi Garbarkova sopránového saxofonu.
Nor nehraje na rovnou „sopránku“ a zatočený instrument v jeho rukou vypadá jako dětská hračka, ale jak volnější improvizace, tak melodické splývající partie jsou ve spojení s vokály kouzelné a intonačně bezchybné.
Spirituální až meditativní ráz koncertu publikum nadchl a většina skladeb z posledního alba zazněla v ideálním provedení. Album na rozdíl od prvního Officia z roku 1994 se nesoustřeďuje jen na gregoriánský chorál, ale zachycuje rozpětí od arménských, byzantských a slovanských chorálů až po současnost, tvořenou díly Pärta a samotného Garbarka.
Na začátku i v závěru půldruhé hodiny trvajícího koncertu bez přestávky využili umělci možností sálu a pohybem v něm vytvářeli zvuková kouzla, jež nadchla diváky k závěrečným ovacím.