Článek
Ačkoliv je v současné době možná nejméně oblíbeným (a nejvíce vysmívaným) státníkem v amerických dějinách a celý svět upíná oči k jeho nástupci Baracku Obamovi, v zapomnění George W. Bush jen tak neupadne. O věčnou „slávu“ se mu starají už i filmaři, kteří jej sice neoslavují jako prozíravého prezidenta – ale o to více se stává terčem jejich filmů. A jak bylo vidět i na soluňské projekci, tyhle terapie z osmiletého „bushismu“ jsou nyní vítané nejenom pro Američany.
V kocovině jej osvítil Ježíš?
Ale zatímco nedávno dokončený mystifikační střihový film Being W, v němž se francouzské komické duo Michel Royer a Karl Zero pokoušelo sestavit portrét jednoduchého prosťáčka, jímž se Amerika nechala napálit, Stoneův hraný film W. je pokusem jiného řádu.
Věhlasný režisér „aktualit“, natáčející tu o Vietnamu, jindy o masových vrazích, Castrovi či útoku na World Trade Center, se ponořil s vážností do světa George W., v němž dobro a zlo od sebe „sportovně“ odděluje barva dresů a kde se vám při ranním joggingu může v kocovině zjevit Ježíš – a nedej bože dát vám poslání! Ale hlavně se narodíte s prominentním jménem Bush, jemuž není lehké dostát, za nímž je „dvě stě let práce“.
V historii budu přece mrtvý!
Stručně řečeno, Stoneova verze "života a díla" dnešního dosluhujícího amerického prezidenta je překvapivým rodinným melodramatem, v němž se traumatizovaný syn snaží marně domoct uznání od svého vzdělaného i povzneseného otce George Bushe seniora - prezidenta hned po Reaganovi. Ale přestože se nedoceněný synáček, dřívější opilec, lovec texaských barových krásek a pochybný podnikatel či baseballový promotér George W. přeci jen uplatní v politice (a dokáže tátovi, že jej podceňoval), bude stejně odcházet jako nejvíce vysmívaný státník zřejmě v dějinách USA. To je taky tragická ironie života.
Oliver Stone se ve snímku W. se pokouší domyslet, kdo to je George W. Bush a jak právě on mohl osm let vládnout Americe. Foto 49. Thessaloniki Internatinal Film Festival
Ne náhodou Stone inscenoval i onu slavnou tiskovou konferenci, na níž George W. Bush odpovídal na otázku Jaké bude jeho místo v historii svým neopakovatelným bushismem: „V historii? To budu přece mrtvý!“
Bush dovedl rozpoutat dvě zpackané války – a málem připravit třetí s Íránem. Podařilo se mu zastrašit americkou veřejnost i média, svým válečným utrácením urychlil postup ekonomické krize a ještě rozséval pocit frustrace a malomyslnosti, jak slabý je americký volič vůči tvrdému mozkovému trustu svých neokonzervativců a bigotních náboženských šílenců - Made in USA.
Drama americké průměrnosti
Lze ale věřit freudovskopsychologickému výkladu Bushovy osobnosti i té velké vůle k úspěchu, který nám předkládá režisér Oliver Stone a scenárista Stanley Weiser? Kde končí pravda a kde začíná jejich dramatizace a autorská fantazie? Těžko říct. Jak důvěryhodné byly jejich zdroje? Na druhou stranu skoro by se chtělo zakřičet: I ty Georgi seniore, kdybys byl trochu lepším otcem, mohlo být na světě líp...
Ať už jsou tyhle spekulace více či méně blízko pravdě, hlavním tématem Stoneova Bushe zůstává modelový osud člověka, který se domohl úspěchu, protože uměl být „nejprůměrnějším“ Američanem: sedět s lupínky, pivem a pejsánkem u telky, mít rád obyčejnou ženu, moc nad ničím nehloubat a žít si šťastně na ranči. A ani si přitom neuvědomoval, že tahle průměrnost, nevzdělanost se může ve funkci hlavy státu světové supervelmoci stát nástrojem čehosi obludného a strašidelného...
Nejprůměrnějšího amerického prezidenta, jakého Amerika měla, si zahrál Josh Brolin. Foto 49. Thessaloniki Internatinal Film Festival
Na druhou se nelze ubránit pocitu, že film vzbuzuje hlavně zvědavost z pohledu do prezidentské intimity, jak že to chodilo v Oválné pracovně, když se připravovala válka. Jak dokonale bude vypadat Bush, jak se spolu asi hádali "naftař" Dick Cheney a voják Colin Powell. Pozornost film přitahuje zejména na poťouchlé inscenace státníků, politiků, kteří se mihnou filmem, ať už jde o hlas Putina či Chiraca, mladickou postavu kouzelně „užitečného“ Tonnyho Blaira atd..
Samotného George W. Bushe ztvárnil Josh Brolin se sugestivním jižanským koloritem, kovbojským machismem a nedůvtipnou samolibostí, až váháte, jestli není ještě „bushovštější“ než samotný Bush. Namaskován je tedy dokonale! A pohyby má odpozorované, jako by byl loutkovou figurínou.
Leporelo Dicka, Rummeyho, Condy...
Dokonalá je také Ellen Burstyn jako hubatá matka rodu Barbara Bushová, pro zajímavost herec James Cromwell si v roli jejího manžela (a prvního Bushe v Bílém domě) střihl již čtvrtého amerického prezidenta na filmovém plátně (Hrál i Lyndona Johnstona). Jak vidno, film na postavách nedávné historie rozhodně nešetřil, najdeme tu i Saddáma. Jen měl někdo Stoneovi říct, že mu chybí disident Klaus...
Závěrem řečeno, celek nakonec připomene nejvíce úsměvné obrázkové leporelo. Pohybuje se mezi karikaturou, rodinným seriálem - tentokrát ne od Ewingů, ale od Bushů v Texasu - a thrillerem z Oválné pracovny, kde se rozhoduje o další záchraně či zničení světa.
Každá postava toho historického výjevu je tu lépe, tu hůře namaskovanou "voskovou" figurínou. Dostane se také na různé narážky, citace, srandičky a lehké vtípky, jichž terčem je zejména Bushův jestřábí team (ambiciózní Dick Cheney, ranař „Rummey“ Rumsfeld v podání zloducha Richarda Dreyfusse, dojemná Condy Riceová a pochybovač Colin Powell). To nakonec člověka především potěší úlevným smíchem, že už tuhle americkou vládu máme skoro za sebou.