Článek
Stewart D’Arrietta u nás letos vystoupí poprvé. A to hned třikrát, 12. května v pražském Kongresovém centru, 13. května v brněnském Sono Centru a 14. května v ostravském Gongu.
Co je pro vás na Leonardu Cohenovi jedinečné?
V první řadě vnímám Leonarda Cohena jako skvělého písničkáře, který interpretům umožňuje, aby do aranží jeho písní vnesli vlastní kouzlo. Jeho skladby jsou hledáním lidského duchovna. To je plné lidských slabostí, které tuto cestu blokují, a romantiky, která ji rozvíjí. Právě tato oblast mě v písničkářství uchvacuje. Leonard Cohen je také součást mé generace. Nebudu dělat vystoupení věnované Harrymu Stylesovi.
Máte nějaké osobní vzpomínky na Leonarda Cohena?
Když jsem byl mladý student práv, byl jsem bláznivě zamilovaný do dívky, která se pak stala mou první ženou. Chodil jsem do Fischerovy knihovny na univerzitě v Sydney, kde jsem poslouchal desku Roberty Flackové. Na ní byla Hey, That’s No Way to Say Goodbye, Cohenova píseň z jeho prvního alba. Ta a film Roberta Altmana McCabe a paní Millerová mě přivedly ke Cohenovi. Album Songs of Leonard Cohen se tak stalo soundtrackem mých prvních romantických snah.
Kterou píseň od Cohena máte nejraději?
Je jich docela dost, ale nejvíc Famous Blue Raincoat. Jde o velmi chytře napsanou skladbu ve formě dopisu s krásnou melodií. Pojednává o milostném trojúhelníku a je plná obrazů. Myslím, že je to jediná píseň v historii písničkářství, v níž autor vkládá do textu své jméno.
A kterou píseň považujete za nejtěžší?
Žádná z Leonardových písní není příliš těžká, nicméně Don’t Go Home With Your Hard-On, kterou produkoval Phil Spector, je píseň, kterou bych nikdy nepřidal do svého seznamu skladeb.
Je nějaký jiný umělec, který vás ovlivnil stejně jako Leonard Cohen?
Ano, Tom Waits, další básník a mistr spodiny společnosti. Je to spíše bebopový a bluesový umělec.
Byl jste někdy v České republice?
Ještě ne, ale těším se tam, zejména poté, co jsem právě dočetl knihu australského spisovatele Richarda Fidlera s názvem Zlatý labyrint, životopis Prahy (v originále The Golden Maze: A Biography of Prague, pozn. aut.).
Co se vám vybaví, když se řekne Česká republika?
Nacistická okupace Sudet. Její stín se vznáší nad Evropou v souvislosti s Putinovou invazí na Ukrajinu. Také se mi vybaví česká architektura a samozřejmě české pivo.
Na které koncerty a města vzpomínáte nejraději?
Vystupoval jsem na pěti vyprodaných koncertech v Sydney Opera House, což byl totální nářez. Nezapomenutelné bylo také mé vystoupení s Tomem Waitsem v Soho Playhouse na Manhattanu v New Yorku. Rád vzpomínám i na Montreal Jazz Festival.
Úžasným zážitkem bylo vystoupení v Tokiu, kde jsem byl spoluautorem představení s názvem Lennon Through A Glass Onion. Hráli jsme také v londýnském West Endu. Když to shrnu, Edinburgh, Londýn, New York, Montreal, Tokio, Melbourne, Sydney a Adelaide. To jsou má zatím nejoblíbenější města, v nichž jsem hrál.
Vnímáte nějaký rozdíl mezi publikem v Austrálii, ve Spojených státech a Velké Británii?
Neřekl bych, že je mezi ním nějaký velký rozdíl. Musím ale uznat, že americké publikum bývá vždy velmi nadšené.
Říkal jste, že jste studoval práva. Nelitujete někdy, že jste zvolil hudební dráhu?
Když jsem dokončil školu, dostal jsem stipendium na univerzitu v Sydney, kde jsem absolvoval kombinovaný kurz umění/práva. Matka vždy chtěla, abych byl právník. Nicméně po promoci můj hudební talent převýšil touhu být právníkem.
Nechtěl jsem strávit svůj život snahou řešit problémy někoho jiného. Tak mě máma vydědila a já si zajistil budoucnost tím, že jsem se stal muzikantem. Miluji to, co dělám.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Popular Problems - Leonard Cohen [CD], Live In London - Leonard Cohan [2CD]