Článek
Co všechno vás ještě v rámci Inviolate Tour čeká?
Když vyrazím na turné, chci objet celý svět. A tak jsme v březnu opět vyrazili do evropských zemí, které jsme nestihli navštívit loni. Pak pojedeme do Jižní Ameriky a Mexika, možná přidáme pár amerických koncertů, a následně zamíříme do Asie, Austrálie, Afriky… Potom už budu nejspíš vyřízený.
Pro mě to zní jako fantastické dobrodružství. Je to i pro vás, po více než čtyřiceti letech kariéry, vzrušující?
Rozhodně ano. Je to můj druhý život a jiný způsob, jak objevovat svět. Mnoho lidí tráví život sledováním počítačových her. Jsem vděčný, že mohu navštěvovat cizí země a poznávat různé kultury. Baví mě rozmanitost jídla, tradic, architektury, života a lidí vůbec. To člověk doma nezažije. A to jsem ještě nezmínil, jak skvělé je být na pódiu a cítit elektrizující energii, která vás spojuje s publikem a kapelou.
Skladby pro album Inviolate jste prý skládal s myšlenkou, jak budou znít naživo. Je to pro vás výjimečný přístup?
Než začal lockdown, pracoval jsem na jiném studiovém albu. Byl to daleko větší projekt se spoustou vokálů, další díl Real Illusions. Pak se ale člověk jednoho dne probudil a všechno bylo jinak. Přišel covid. Tak jsem si řekl, že se k té desce mohu vrátit časem, ostatně už na ní pracuji řadu let, a rozhodl jsem se nahrát něco úplně jiného.
Protože jsem v té době toužil především po návratu koncertů, rozhodl jsem se realizovat desku, která není koncepční nebo bůhvíjak produkovaná. Chtěl jsem se soustředit jen na kytaru, kolem které se to celé točí, a melodii. A z nějakého důvodu se zdá, že lidem padla do noty nejlépe od dob alba Passion and Warfare.
Písničku Teeth of the Hydra hrajete na speciální tříkrkou kytaru vyvinutou přímo pro vás. Je pravda, že jste se jí na začátku trochu bál?
Ta kytara byla výzva a díky lockdownu jsem měl čas pustit se do jejího krocení. To si pište, že jsem se jí bál. V hlavě jsem nosil představu, jak by se na ni dalo hrát, ale něco mi říkalo, že to dokážu. Potřeboval jsem si sednout a přijít na to, jak to mám udělat. Na ten nástroj jsem myslel sedm let. Když se pak objevil u mě doma a já otevřel futrál, byl jsem nejprve unešený z toho, jak vypadá.
Jak na vás působila?
Je to opravdu bizarní kytara, vypadá divoce. Je zajímavá a krásná, ale také je jako z jiného světa. Když jsem si uvědomil, že pro ni musím složit píseň, trochu mě to ochromilo. Nechal jsem ji asi rok a půl na stojánku a věnoval se radši jiným věcem. Jednoho dne mi ale bylo jasné, že ji musím zkrotit.
Jak to šlo?
Na věcech, které se zdají nemožné, je skvělá jedna věc. Když se do nich pustíte, přestanou vám tak připadat. Ale na Hydře, jak té kytaře říkám, je zábavné, že když se dnes podívám na video, jak na ni hraji, pořád si říkám, že je to zvláštní. Nechápu vlastně, jak jsem to dokázal. Pořád mi připadá jako z jiného světa.
Letos jste vydal album Vai/Gash, které jste nahrál před třiceti lety s motorkářem Johnnym Sombrottou zvaným Gash. Zemřel při nehodě. Proč jste se rozhodl desku vydat až nyní?
Byla v šuplíku už příliš dlouho. Na začátku devadesátých let jsem si přál nahrát přímočarou rockovou desku, kterou budeme poslouchat při jízdě na motorkách. Vznikla docela rychle. Tehdy jsem odložil různé projekty, šel na týden do studia a nahrál základy všech těchto písní. Chtěl jsem zachytit ten pocit, který máte při řízení. Milovníci motorek tomu budou rozumět.
Steve Vai
Můžete to přiblížit pro ty, kteří na motorce nejezdí?
Jsou to svoboda, síla a dobrodružství s přáteli. Jezdili jsme tehdy hodně, často s Gashem. Tu přezdívku získal po úrazu elektrickým proudem. Měl popáleniny třetího stupně na šedesáti procentech těla. Přežil, přestěhoval se do Kalifornie, spřátelili jsme se a psali spolu písničky.
Nevěděl jsem ale, že umí takhle zpívat, i když občas napodoboval Franka Sinatru. Když jsem potřeboval někoho pro tuhle desku, něco jsem zaslechl v jeho hlase, vzal ho do studia a nemohl jsem uvěřit tomu, co slyším. Jeho hlas byl sebevědomý a intenzivní, občas hravý.
Bohužel jsme nahráli jen osm písní, jednu z nich jsem mimochodem složil s Nikkim Sixxem z Mötley Crüe. Nahrávání jsme pak přerušili, protože jsem měl smlouvu na desku Sex and Religion a musel jsem ji dokončit. Než jsme se vrátili do studia, Gash tragicky zemřel.
Znovu jsem si ty nahrávky pustil až po nějakých dvaceti letech a zjistil, že se mi vracejí krásné vzpomínky. Gash byl skvělý chlapík, vtipný, nepředvídatelný. Měl DNA frontmana. Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám k té desce něco přidávat, ale loni jsem se rozhodl, že ji pustím do světa přesně takovou, jakou jsme ji spolu nahráli.
Jaké máte ohlasy?
Naprosto mě dojímají. Myslel jsem, že si lidé, které zajímá má hudba, koupí pár kopií. Spíš ze zvědavosti. Reakce ale naprosto předčily mé očekávání. Zdá se mi, že ti, kdo ji slyšeli, jsou opravdu nadšení, což je v případě této desky opravdu příjemný pocit. A dokonce jsem se díky ní dostal do rádia, což je má premiéra.
Co máte na skládání nejraději?
Moment, kdy se z proudu nepoužitelných nápadů vynoří vlákno něčeho, co stojí za to. Vypletete ho z té směsi ven a podojíte. Můj oblíbený postup je přehánění. Zkusím nenápadný, ale povedený moment znásobit, a tak nejlépe zjistím, co v něm skutečně je. Takhle jsem přišel na řadu věcí, občas člověka překvapí, co z toho vzejde.
Stává se někdy, že inspirace nepřichází?
Ona se objevuje třeba ve třech procentech doby, kdy tvoříte. Ale já s těmi třemi procenty dokážu hodně. Proto vřele doporučuji zaznamenávat všechny nápady. Když potom sedíte ve studiu a zrovna vás nic nenapadá, můžete je rozvíjet.
To jste mi řekl před sedmi lety. Když dostanete kreativní nápad a odkládáte ho, často se promění ve spalující touhu…
Drobných záblesků nápadů je mnoho. Abych je zpracoval, potřeboval bych deset životů. Člověk si musí vybrat své bitvy. Když se některý z těch útržků neustále vrací do mé hlavy, většinou neodolám a udělám z něj píseň. Já si za rok nahraju třeba sto takových útržků a na konci roku si je procházím a třídím podle toho, pro který projekt by se mi hodily. Něco je třeba dobré pro sólo instrumentální desku, jiné by se mi líbily se zpěvem, pro kapelu nebo pro orchestr. Tyto složky rok po roku rostou a já s nimi pak mohu pracovat.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Inviolate - Steve Vai [LP], Passion and Warfare - Steve Vai [CD], Vai/Gash - Steve Vai [LP]