Stenová, další hvězda švédského krimi

Profesí právnička, debutující touto knihou v roce 2008, trávila dětství na ostrůvku Sandhamn, což doslova znamená písečný přístav, v místě východně od Stockholmu, neodmyslitelně spojeném s regatami plachetnic a závody motorových jachet. Však také Henrik, manžel právničky Nory Lindeové, která je jednou ze dvou „pátračů“, je posedlý mořem a soutěžemi. Snad můžeme prozradit, že to přispívá k manželské neshodě rodičů dvou malých dětí.

Regulérním detektivem je kriminální inspektor Thomas Andreasson, kterého na ostrov přivede nález mrtvého těla zabaleného v rybářské síti. Jde o sebevraždu? Ale proč by měl pak muž kolem pasu uvázaný provaz?

To jsou otázky, které vyvolají Thomasovo setkání se sestřenicí oběti, jež se po třech měsících strávených ve švédském baru v Řecku vrátila domů. A po rozhovoru s Andreassonem se i ona vydá na Sandhamn, kde rovněž najde smrt.

Dodejme ještě, že Thomas a Nora jsou přátelé od dětství, jejich vztah se však nikdy nezměnil v cokoli jiného, snad jen že se skoro dva metry vysoký čtyřicátník stal kmotrem jejího druhého syna. Takže vlastně od tohoto okamžiku patří Thomas do rodiny.

Stenová nabízí zajímavé srovnání. Milénium Stiega Larssona rozpoutalo zájem o švédské krimi, i když vlastně tak úplně jen o krimiromán nešlo. Bytostný antifašista Larsson, který se dočkal slávy až po předčasné smrti, ukázal na zamlčované fašistické podhoubí, rašící kdysi ve Švédsku v době nacismu.

Další autoři tak zjistili, že nemůže jít „jen“ o pátrání po vrahovi, ale čtenáři musejí nabídnout širší obraz společnosti, nahlédnout do tajeného nitra lidí, právě až přes dřívější generace. Často až tam bývají ukryty motivy určující cítění i jednání nás, současníků. Tím dokázali oslovit opravdu celý svět, protože podobné zkušenosti mají lidé nejen na severu Evropy.

A samozřejmě si vybrat toho správného hrdinu, kterým nemusí být pokaždé pouze detektiv. Liza Marklundová má svou impulzivní reportérku Anniku Bengtzonovou. Samozřejmě že kriminalista nemůže chybět. Často je to člověk mající svoje postupně odhalované bolesti. Nakonec po řadu dní trvající vypětí, nedovolující oddechu, je těžko spojitelné s poklidným rodinným životem.

Proto má prozaik Ake Edwardson svého stárnoucího kriminalistu Erika Wintera, Hakan Nesser komisaře Van Veeterena nebo Henning Mankell svého Kurta Wallandera. Stenová si zvolila dvojici, kriminalistu a právničku.

Motivem starého přístavu mi román maličko připomenul nedávno vydaný první díl trilogie glasgowského rodáka Petera Maye nazvaný Skála, který svůj děj rovněž umístil do svérázného, s mořem spojeného prostředí. Tvrdá práce lidí živících se rybolovem vytesává osobité charaktery, podobně jako ostrůvek nedaleko švédského hlavního města.

Stenová je dokáže vykreslit svižně, s jazykovou grácií, s níž vede čtenáře až k závěrečnému „prozření“.

Jisté je, že svou právnickou profesi využívá při psaní o Noře, kterou lze považovat za její alter ego. Literární kvality jejích románů oslovily i televizní tvůrce. Těšit se tak může i český čtenář, protože autorka už napsala se svými hrdiny pět knih. Zájem o Tiché vody jistě přiměje nakladatele k vydání dalšího dílu.