Štefan Margita a Michal Kindl: Jsme na správné cestě

Kindl: Před dvěma lety jsem měl možnost být hostem na Štefanově koncertním turné. Věnoval jsem mu své debutové album Barvy, které vyšlo v roce 2018, a jemu se písničky na něm líbily. Požádal mě, jestli bych pro něj nějaké nenapsal. Potom jsme spolu jeli na koncert a cestou byla taková legrace, že nás to vzájemně velmi obohatilo. Náš momentální vztah je takový, že Štefana a Hanku Zagorovou vnímám jako svou rodinu.

Margita: Ano, Michal je jako můj syn.

Margita: Upřímnost, a především texty, které mě naprosto fascinovaly. Ptal jsem se sám sebe, jestli je možné, aby tak mladý člověk psal tak výborné texty. Když jsem ho pak oslovil ke spolupráci a on mi začal posílat první písničky, přišlo mi to až neuvěřitelné.

Na české hudební scéně je spousta skladatelů a textařů, kteří chtějí, aby někdo zpíval jejich písně. Mnohé odmítám, ale v případě Michala jsem toužil po dalších a dalších.

Když je slyšela má manželka Hanka Zagorová, řekla mi, že je také nadšená a písničku Skřivan si prý jednou vypůjčí do svého repertoáru. Nakonec Michala oslovila, aby napsal i nějaké písně pro ni.

Margita: S tím jsem neměl problém, protože mě ty skladby opravdu oslovily. Četl jsem si jejich texty jako knížku a snažil se do nich proniknout. Pátral jsem po tom, co přesně jimi chtěl Michal říct. Strašně rád vzpomínám na Zdeňka Borovce, který psal opravdu krásné texty. Jenže nikdy nepsal muziku. Michal umí obojí.

U popových zpěváků není jasně dané, kdy svou kariéru skončí. U operních ale přijde doba, kdy si musí říct, že končí. Měli by se vyhnout situaci, kdy budou v hledišti sedět lidé, kteří je budou za jejich výkon litovat. Říkám vždycky Hance, že když bude mít pocit, že bych už měl z operních pódií odejít, musí mi to říct. A když nebudu chtít odejít, musí mě zastřelit…

S Hankou jsme se bavili i o tom, jak asi Michal, kterému je dnes třiatřicet let, bude psát, až mu bude čtyřicet nebo padesát. Je pro mě pořád trochu nenormální, že se někdy stane, že s ním o něčem mluvím a přitom třeba použiju frázi: Myslím, že jsme na správné cestě.

No a on si ji zapíše a pošle mi písničku, ve které je velmi dobře použita. Je mimořádný talent.

Kindl: Impulzem pro to, aby deska Na správné cestě vznikla, bylo album Konečně společně, které Štefan natočil s Hanou Zagorovou a vyšlo loni. Na něm jsem slyšel, že jeho hlas má i trochu jinou barvu, než na kterou jsme zvyklí. Kvůli tomu jsem toužil pro něj psát. Když jsme pak byli spolu, vyptával jsem se na jeho rodinu, dětství, vztahy, minulost, názory. Potřeboval jsem ho poznat, což je pro mě jako autora důležité.

Některé písničky jsem skládal i tak, aby se v nich mohla projevit Štefanova operní hlasová poloha, ale aby to současně nepůsobilo násilně či nepřirozeně. Tak je například koncipovaná skladba Tóny. Myslím si, že díky tomu je album Na správné cestě ojedinělé. Některé hlasové polohy, v nichž na něm Štefan zpívá, by od něho asi nikdo nečekal.

Margita: To se do nich dostalo vlastně až při nahrávání. Michal a producent a zvukový inženýr Dan Hádl se mnou seděli ve studiu a byli mi prvními kritiky. Když jde někdo nahrávat a nechce od nikoho žádnou radu, má na to samozřejmě nárok. Já ale mám rád preciznost a diskusi o věcech. Mnohokrát jsem uznal, že Michal a Dan měli ve svých názorech na můj přednes pravdu.

Kindl: Jsem toho názoru, že textař popových písní by se měl vyvarovat určitých kontroverzních témat. Jsou to třeba náboženství, politika nebo poučování. Cítím, že bych měl texty, jako jejich autor, vztahovat především sám k sobě. Každý je tedy autentický. Třeba písničku Paměti jsem napsal už ve svých sedmnácti letech, kdy mě napadl slogan: Chci ti říct, to se stává, že chceme víc, než potřebujeme.

Dodnes nevím, jak je možné, že je stále platný. Tehdy jsem navíc vůbec netušil, pro koho ho píšu. Své texty beru jako zápis doby. Až jednou zestárnu a budu poslouchat své starší písně, každá mi prozradí, jaký jsem v daném čase byl, možná i to, jak naivní jsem byl.

Margita: Hanka Zagorová mi říkala, že z Michalových písniček cítí, jak dospívá. Vnímá rozdíl mezi těmi staršími a novými.

Margita: Ne, protože až skončím s operním zpěvem, přestanu zpívat úplně. Nechci jít cestou jiného žánru, nechci být zpěvák, kterému už nejde opera, a tak se vrhne na jiný styl.

Výhra toho, co dělám, je právě v tom, že mě posluchači budou moci slyšet mimo operní pódia a mohou si třeba říct, že mi to pořád skvěle zpívá. Nechtěl bych zažít, aby si říkali, že jsem chudák, který už nemá na operu a dělá střední proud nebo jiný žánr.

Kindl: Ano. Začneme 17. září vystoupením v kostele sv. Jiljí ve Strmilově. Potom následují koncerty v dalších městech, bude jich celkem šestatřicet.

Margita: Na pódiu budeme jenom tři. Cellistka Iris Morris, která s námi album nahrávala, Michal a já. A budeme celí v černém.

Kindl: Budou to komorní koncerty s hezkou scénou. Chceme být co nejblíž diváků a chceme, aby poslouchali texty. Některé skladby budou mít jinou podobu než na albu, ale myslím, že to bude stát za to.

Mimochodem, Štefan má svou agentku ve Švýcarsku a ta album Na správné cestě slyšela. Líbilo se jí tak, že nám zajistila koncerty asi na dvanácti českých ambasádách. Začneme příští rok v květnu v New Yorku a skončíme v roce 2023 v Tokiu. To je věc, kterou bych vůbec nečekal.

A dějí se i zvláštní věci. Štefan dělal s Hankou Zagorovou na Instagramu živé vysílání. Na to konto se ozvala jedna paní z Kanady a ptala se, kdy budou vystupovat tam, v Kanadě. Štefan odpověděl, že pokud má někoho známého na české ambasádě a ten by o jejich koncert stál, přijedou. A představte si, že manžel té paní pracuje na ambasádě, a tak mu odepsala, že koncert je zajištěn.

Margita: Je to osud. Stejně jako naše setkání. A já věřím v osud.

Kindl: Jsme na správné cestě.

Může se vám hodit na Zboží.cz: