Článek
Každá podobná akce zejména v provedení operního orchestru, který jinak zůstává téměř skryt oku divadelního návštěvníka, je určitou sázkou – zejména u médii tolik kritizovaného orchestru Státní opery.
Každá podobná akce zejména v provedení operního orchestru, který jinak zůstává téměř skryt oku divadelního návštěvníka, je určitou sázkou – zejména u médii tolik kritizovaného orchestru Státní opery. Nutno ale přiznat, že díky razantnímu vedení dirigentem a skvěle vybranému programu, který neomílal známé kusy, se dostalo publiku v téměř zaplněném divadle až nečekaného zážitku. Nabitý program totiž přinesl i jednu světovou premiéru, tři málo hraná díla a dva skutečné vrcholy.
Každá podobná akce zejména v provedení operního orchestru, který jinak zůstává téměř skryt oku divadelního návštěvníka, je určitou sázkou – zejména u médii tolik kritizovaného orchestru Státní opery. Nutno ale přiznat, že díky razantnímu vedení dirigentem a skvěle vybranému programu, který neomílal známé kusy, se dostalo publiku v téměř zaplněném divadle až nečekaného zážitku. Nabitý program totiž přinesl i jednu světovou premiéru, tři málo hraná díla a dva skutečné vrcholy.
Každá podobná akce zejména v provedení operního orchestru, který jinak zůstává téměř skryt oku divadelního návštěvníka, je určitou sázkou – zejména u médii tolik kritizovaného orchestru Státní opery. Nutno ale přiznat, že díky razantnímu vedení dirigentem a skvěle vybranému programu, který neomílal známé kusy, se dostalo publiku v téměř zaplněném divadle až nečekaného zážitku. Nabitý program totiž přinesl i jednu světovou premiéru, tři málo hraná díla a dva skutečné vrcholy. Premiérou byla zahrání Nokturna č.1 fis moll, nedávno objeveného díla tehdy pětadvacetiletého autora. Melancholická skladba přináší velké plochy pro violu a housle a určitě obohacuje dosavadní představu o uměleckém mládí skladatele.
Každá podobná akce zejména v provedení operního orchestru, který jinak zůstává téměř skryt oku divadelního návštěvníka, je určitou sázkou – zejména u médii tolik kritizovaného orchestru Státní opery. Nutno ale přiznat, že díky razantnímu vedení dirigentem a skvěle vybranému programu, který neomílal známé kusy, se dostalo publiku v téměř zaplněném divadle až nečekaného zážitku. Nabitý program totiž přinesl i jednu světovou premiéru, tři málo hraná díla a dva skutečné vrcholy. Premiérou byla zahrání Nokturna č.1 fis moll, nedávno objeveného díla tehdy pětadvacetiletého autora. Melancholická skladba přináší velké plochy pro violu a housle a určitě obohacuje dosavadní představu o uměleckém mládí skladatele.
Vedle preludia Skála, suity z Divadla za bránou, a Saltarella z Mirandoliny měly největší ohlas dvě části z opery Ariadna, kde kromě tenoristy Martina Šrejmy doslova excelovala nádherným intonačně bezchybným a emotivně okouzlujícím podáním sopranistka Simona Houda-Šaturová.
Druhým vrcholem bylo uvedení kantáty Česká rapsodie, vlasteneckého díla z roku 1918, kde se k působivému orchestru přidali operní sbor, varhanistka Daniela Valtová Kosinová a výborný barytonista Svatopluk Sem. Dirigentovi i orchestru se výroční koncert povedl a byl i rehabilitací za některé matné operní výkony.