Článek
Sting in the Tail pojali slavní Němci jako maximální retro, jinak to ani neumějí, za posledních třicet let se neposunuli ani o píď. U rychlých hard-rockových věcí se jim daří dosáhnout pocitu, že muzika svižně ubíhá, ovšem originalita a zajímavost jejich riffů je více než pochybná a rádiově zprodukovaná deska na nás celkově cení jen bezzubá ústa.
Po relativně poslouchatelných vypalovačkách, které jsou jakousi připomínkou dávných Alice Cooperů a AC/DC, přichází to slabší - nudný kýč rockových balad, jejichž zvuk zase navozuje začátek 80. let. Ale nejde jen o aranže, celkově se tu pojem klišé dere na povrch více než je zdrávo, a to v hudbě i v textech. Scorpions tím potvrdili, že se rozhodli odejít ve správný čas. Zaslouží si proto respekt, protože jiní to nedokázali.