Spravedlnost není nikdy úplná, říká režisér filmu Vyšetřovatel o zločinech balkánských válek

Film vstupuje do kin půl roku poté, co byl příběh dopadení vukovarského starosty Slavka Dokmanoviće zpracován i jako komiks.

„Pro nás v rozhodování, jestli vyprávět o Jugoslávii, která v mnohých ohledech pro české publikum není téma, bylo zásadní, jestli Vladimír Dzuro přistoupí na to, že film nebude jen o něm, o vzpomínání na úspěšné vyšetřování a zatýkání. Že to nebude jen oslavný film. Ve chvíli, kdy se ukázalo, že jo, tak jsem měl pocit, že film má smysl dělat. Převést jen knížku, která je dobrá, do filmu, by mě nebavilo,“ uvedl.

Film ale vyznívá depresivně, protože ukazuje, že mnoho zločinců trestu uniklo, a někteří oslovení dávají najevo rozpaky z haagského tribunálu, mají pocit, že se spravedlnosti nedočkali.

Režisér s tím souhlasí: „Je to tak, mám těžké spaní z toho, jak je film temný a beznadějný, protože realita postjugoslávských zemí je taková, že je v nich strašná spousta lidí, který tribunál haní, říkají, že neudělal svou práci, nebo ji udělal nedostatečně, jsou zklamaní a frustrovaní. Pro mě to bylo překvapení, já jsem to nečekal.“

Portel přiznal, že se s tím musel vyrovnat. Přesto má pocit, že tribunál měl význam: „Povedlo se, že se mnoho klíčových politických a vojenských aktérů před soud dostalo a byli odsouzení. To, že to nepřinese spravedlnost lidem, kteří v konfliktu přišli o své blízké, jsou jich statisíce, tak to je jiná věc, ale to jsme ani od tribunálu čekat neměli. Haag ukázal, že i velcí hráči se mohou dostat před soud, i když se to nestane měsíce po skončení konfliktu. Odnáším si kousek naděje, že i ti odpovědní za zločiny proti lidskosti na Ukrajině taky teď nespí v klidu, protože tu ten mechanismus je.“

Film se dotýká i otázky, jestli se naplnila spravedlnost, a když, tak jak. Dokmanović nebyl odsouzen, protože se oběsil v cele. Velitele polovojenské zločinecké jednotky Arkana, proti němuž Dzuro shromáždil důkazy, se před soud nepodařilo postavit. Zastřelil ho srbský policista.

Právě tento moment, kdy se nad tím zamýšlí i Dzuro, patří ve filmu k nejsilnějším. „Je to spravedlnost?“ ptal se režisér v obou případech a sám si odpověděl: „Představovat si spravedlnost jako něco absolutního, jako něco, co může být naplněno cele, nejde.“

Ve filmu se objevují nejen přeživší, jeden dokonce mluví na místě, kde se ho pokusili zastřelit. Ukázal i svou tvář, i když u soudu vystupoval jako utajený svědek, ale vypovídá v něm i vdova po Dokmanovićovi.

„Nám se ji podařilo najít úplně náhodou, my jsme projížděli telefonní seznamy ve městě, ze kterého byl její muž vylákán. Našli jsme několik lidí s jejím příjmením, my jsme jim volali a ona to vzala. Otevřeně jsme jí řekli, co děláme, že je to film o jejím muži a aby ve filmu byla, protože nás zajímá, co s ní udělalo to, že její muž byl zatčen a vzal si život v cele. Nejbizarnější na tom je, že haagský tribunál by nikdy starostovi nedal trest smrti a už by byl dávno na svobodě… Reprezentuje druhý pohled lidí, pro které tribunál ztělesňuje trauma,“ dodal.

Režisér také zmínil, jak obtížné bylo získat dokumentární obrazový materiál. Konflikt byl sice bohatě dokumentován, ale mnohé záběry, které mají televize na Balkáně, drží bez toho, aby jim patřila práva.

Jiné jsou zase tak drahé, že si je nebylo možné opatřit, což je případ materiálů o Arkanovi, které má AP, jež ho roky sledovala.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina