Hlavní obsah

Správce statku: rodinný film jiného druhu

Právo, Věra Míšková

Když se řekne rodinný film, představí si většina diváků snímek pro celou rodinu. Zpravidla komedii a často plnou dětí a zvířat. Kameraman Martin Duba (Amerika, Báječná léta pod psa) dal svým režijním debutem Správce statku tomuto označení nový význam: za rodinný rozpočet natočil film s celou svou rodinou a několika přáteli, včetně dětí a zvířat.

Foto: Jitka Sobotková
Článek

Vlastně to žádná nová věc není, natáčet home video je docela normální koníček. Správce statku se však od těch ostatních liší právě tím, že přichází do kin a můžete si na něj tudíž koupit lístek. Na té cestě ho však doprovází neodmyslitelná otázka: proč právě tento film, když home video si dneska točí kdekdo a jeho hranice se Dubovi překročit nepodařilo?

Scenárista, kameraman, autor hudby a režisér v jedné osobě vzal jednoduše svoji rodinu, v níž nikdo není herec, a odjel s ní na venkov, aby tam natočil film o tom, jak je hezké žít na venkově. Pokud vám přitom ovšem frčí podnikání a tudíž "na to máte," je to dokonce super!

O pokusu statkařit

Kubovi (tak sebe a svou rodinu Duba ve filmu pojmenoval) na to ovšem podstatnou část filmu nemají. Hospodou, kterou u svého statku provozují, se prohání víc větru než zákazníků, zájem o školu jízdy na koni celkem pochopitelně nikdo nemá, protože kdo by na sebe nechal řvát od nesmyslně vzteklé trenérky.

Ono to také vlastně nikoho z rodiny na statku nebaví: paní je utahaná, protože odře prakticky všechno sama, muž přijíždí jen sporadicky, aby předal špatné zprávy, a děti se nudí, vesnické práce je štvou a touží jen po návratu k městským zábavám. Takže když pak dojde na to, že statek se bude muset prodat, dojde i k jedinému "překvapení" filmu: najednou je to všem líto a za žádnou cenu odsud nechtějí. Ještě že je tu tajemný brigádník, který má nejspíš připomínat všechny "jezdce z neznáma", a který v pravou chvíli kápne na to pravé...

Nadšení nestačí

Správce statku nepochybně zdobí velké nadšení a odhodlání natočit si svůj vlastní film. Zdobí ho také pozitivní hodnoty, které chce hlásat. Jenže to je tak všechno, dál už zůstává jen naprostá absence profesionality v oborech, které vzal Duba na sebe, případně naložil na svou rodinu. Nikdo z nich je na jiné než amatérské úrovni nezvládl.

Počátek je přitom v tom, že díky absenci alespoň základní scenáristické dovednosti je Správce statku jen snůškou banálních situací a dialogů, které nejsou nežli rozvleklou ilustrací výše již zmíněné teze, že je hezké žít na venkově, pokud vám přitom frčí podnikání a tudíž na to máte.

Herecky prakticky není o čem mluvit, přičemž někteří z aktérů se alespoň nesnaží herectví předstírat, což je ta lepší varianta. A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Ten hlavní problém, však spočívá v tom, že Správce statku není film, který podle profesionálních měřítek oboru kinematografie patří do kin.

Správce statku, ČR 2004

Scénář, kamera, hudba režie: Martin Duba, Hrají: Adam Stivín, Anna Veselá, Jarmila Dubová, Martin Duba, Petr Duba, Jiří Duba a další.

Související témata:

Výběr článků

Načítám