Článek
Myslíte na dovolené na práci?
Rozhodně ano. Obzvlášť u oceánu, probouzí fantazii. Takže často nejenže o práci přemýšlím, ale moc ráda během dovolené píšu. Několik skvělých nápadů jsem dostala i během své prosincové návštěvy České republiky.
K čemu vás inspirovala?
Navštívili jsme vánoční trhy a já vymýšlela různé akční scény, které by se tam mohly odehrávat. Ve starých budovách, které vypadají jako paláce, by zase klidně mohl žít hrdina mé budoucí knihy. Praha by byla perfektním místem pro nějakou záhadu, thriller a určitě i pro milostný román. Působila na mě velmi romanticky.
Nejčastěji píšete knihy, ve kterých není nouze o napětí. Dokážete někdy při psaní vyděsit sama sebe?
To ani ne. Sem tam se trochu překvapím a říkám si, jestli jsem to trochu nepřehnala, ale pak se posunu k další kapitole a jdu dál. Při psaní je člověk natolik ponořený v příběhu, který vytváří, že nebezpečí vnímá úplně jinak. Občas se ale podivuji, jak strašidelnou scénu se mi podařilo vytvořit, zpětně, když text edituji. To už má člověk odstup.
V České republice nyní vyšla první část trilogie o speciální agentce FBI Laurel Snow. Jak daleko jste s jejím příběhem?
Dokončuji třetí knihu. Už je napsaná a jen ladíme poslední detaily. Plánuji už ale i další díl. Mám na něj smlouvu a ta série mě baví. Zdá se, že čtenáře také, určitě tedy bude pokračovat.
Jak se zrodila hlavní postava?
Jako první jsem přišla na poloviční sestru Laurel. Jmenuje se Abigail a nosila jsem ji v hlavě dva roky. Celou dobu jsem se těšila, až o ní budu moc začít psát. Je to velmi inteligentní, ale trochu nevypočitatelná postava. Potřebovala jsem do příběhu někoho stejně chytrého, ale úplně jiného, tak jsem si vymyslela Laurel, která byla geniální od dětství. Pak už stačilo vymyslet hlavního padoucha a bylo to.
Píšete různé žánry. Co vás nejvíc baví na detektivkách?
Asi to, že je ze všech možných žánrů musíte nejlépe promyslet. Musíte to udělat tak, aby do sebe příběh zapadl a čtenář do poslední chvíle nepoznal, kdo je zločinec. Hodně často píšu odlehčené žánry a v detektivkách mohu jít trochu hlouběji.
Baví mě detailní plánování. Bývala jsem advokátka, pak jsem učila na univerzitě, obojí vyžadovalo jasnou strategii a hodně přípravy. To mě bavilo a vyžívám se v tom i teď, když píšu detektivku nebo thriller, které vyžadují asi ještě rozsáhlejší přípravu.
Co pro vás bylo při psaní knihy Uteč, dokud můžeš nejzábavnější?
Interakce mezi oběma sestrami. Jsou stejně výjimečné, ale jedna se snaží udělat správnou věc a té druhé je to fuk. Bavilo mě, že jsem si vymyslela, že budou opět velmi chytré, to byla samozřejmě autorská výzva.
Navíc se kniha odehrává na severozápadě Spojených států, odkud pocházím. Takže když píšu o sněhu a zimě, moc dobře vím, o čem mluvím.
Jaká byla první kniha, kterou jste napsala?
Byl to první díl mé série o upírech. Má upíří rodinka ale není zlá, jen je jiná. Baví mě, že jsou ti upíři smrtelní, mají dobrý smysl pro humor, ale zároveň jsou silní a často se dostávají do problémů. Mám radost, že tahle řada pořád pokračuje, ještě vyjdou minimálně další čtyři knihy.
Myslím, že napsat poslední díl nějaké série je nejtěžší ze všeho, proto jsem asi ještě žádnou pořádně neuzavřela. Už jsem si párkrát myslela, že s nějakou končím, ale pokaždé mě napadne další téma.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Uteč, dokud můžeš - Rebecca Zanetti