Spisovatelka Radka Denemarková: Devatenácté století nás zaplevelilo nesmysly

Proč jste pro interpretaci fenoménů devatenáctého století zvolila postavy Boženy Němcové, George Sandové a Johna D. Rockefellera?

Potřebovala jsem nejen symbolické postavy, ale především jejich domovské země. Rakousko-Uhersko jakožto náš prostor, Francii, kde vznikly osvícenské a původní demokratické myšlenky, a USA, kde se objevila ropa a první oligarchové, kteří rozvinuli brutální kapitalismus a nacionalismus. Bylo pro mě důležité ukázat i postavení žen v té době. George Sandová měla oproti stejně odvážné Boženě Němcové tu výhodu, že pocházela ze zámožné rodiny.

Do každého románu v podstatě vkládám románů několik. Čokoládová krev je prózou plnou témat, která žijeme dnes a jež pramení z devatenáctého století. Tato éra nás zaplevelila spoustou nesmyslů jako vyhroceným nacionalismem, masovou společností, bezohlednou industrializací, rabováním planety nebo redukcí člověka na konzumenta. Zamýšlela jsem se i nad češstvím.

Co podle vás znamená být Čechem?

Řekla bych, že to spočívá v zakuklenosti v národním kotci a přesvědčení, že jsme nejdůležitější na světě. Jde o komplex méněcennosti malého národa, malého jazyka, což je nebezpečné zvláště v globalizovaném světě, kde všechno souvisí se vším.

Máme totiž neustálý pocit, že jsme nárazníkem mezi Východem a Západem. Vždycky se proto upínáme k větší a silnější zemi, jako bychom neměli sebeúctu. Potřebujeme vnějšího nepřítele, tehdy to byla Vídeň, dnes Brusel. Ale my jsme Evropa.

Božena Němcová byla zneužita jako symbol národního obrození, vy jste prý tento obraz chtěla pozměnit. Co vám na předchozích výkladech její osobnosti vadilo?

Chtěla jsem se nad ní zamyslet od nuly a vrátit ji světu. Odjakživa mi nesmírně vadilo, že nikdo nevnímal její skutečný tvůrčí talent. Vlastenci ji použili pro své politické cíle, tudíž nemohla svobodně psát. Jak stárla, čím dál víc jim překážela, protože nekompromisně vyjadřovala jiný názor. V podstatě ji pak nechali umřít hlady.

Po její smrti ji zneužily ideologie, komunisté ze spisovatelky udělali naši paní Boženu Němcovou. Dnešní generace zase vyzdvihuje, kolik měla milenců. Vždycky se navíc hovoří o tom, jak v Čechách probíhala násilná germanizace, jenže v domácnosti Josefa Němce se naopak odehrála násilná čechizace. Vedle češtiny cítila i lásku k němčině. Jazyk ale přece není důležitý, v umění je klíčové umělecké nasazení a vnitřní poctivost, a ty neznají omezení a hranice.

Problém vidím také v tom, že nikdy nebyla zasazena do mezinárodního kontextu. A rovněž jak se donekonečna omílá, že byla špatná manželka, hospodyňka a matka. V životě jsem nečetla žádný text o světovém autorovi, v němž by se řešilo, jestli si dokázal uvařit oběd nebo zda se staral o své děti. Je to neuvěřitelná nespravedlnost.

Když byste tři zvolené archetypy měla umístit do přítomnosti, které současné persony by se staly hybateli děje?

Naše budoucnost se připravovala příběhem pana Rockefellera. Je prototypem oligarchů, jejichž chování se dodnes nezměnilo, všech těch Babišů a Trumpů. Jenom proto, že obcházeli zákony, lhali a uzurpovali si majetky na úkor druhých, nabyli dojmu, že mají právo na všechno. George Sandová představuje nezávislé autorky, které už konečně nemají potřebu se definovat jako ženy.

Božena Němcová je chytrým člověkem, který nemůže žít svůj život, protože se narodil v kůži ženy. Má sloužit, musí se těžce probojovávat životem.

Tady stále přetrvává představa, že umělec má jako Němcová umřít hlady. Náš exprezident za covidu řekl, že umělci v dobách pandemií, inflací a válek podporu nedostanou. Podle něj se jim tvoří nejlépe, když mají hlad.

Přes Němcovou jsem si propátrala i téma samoživitelek, což je moje osobní téma, sama jsem samoživitelka a spisovatelka na volné noze. Takový život není pro zbabělce, ale na rozdíl od ní jsem měla štěstí, přišel mezinárodní úspěch a zachránilo mě zahraničí. Svoboda a nezávislost jsou pro mě zásadní.

Právě se o vás začíná natáčet celovečerní dokument pro kina. Jak bude pojatý?

Líbí se mi, že bude mezinárodní, nebude klasicky nudně životopisný, ale zaměří se na otisk současné doby do mé tvorby. Literaturu a život neodděluju. Poslední léta hodně pobývám v zahraničí, napříč zeměmi mám přátele, a pohybuju se tak v paralelních světech oproštěných od jakýchkoliv škatulek. Každý mě proto vnímá z jiného úhlu a jediní lidé, kteří mě skutečně znají, jsou moje děti Honza a Ester.

Kdo stojí za tvůrčím týmem snímku?

Režíruje ho Slobodanka Radun, které naprosto důvěřuju. V době jugoslávské války odešla do Prahy a vystudovala FAMU, je velmi nadaná a umí spoustu jazyků. Je tím pádem národnostně rozprostřená a má širší rozhled, což mi vyhovuje.

Po vydání předešlé knihy Hodiny z olova, ve které rozebírám autoritářský režim v Číně, jsem čelila nespočtu útoků tamních i ruských trollích farem (státem podporované entity vedoucí hybridní válku – pozn. red.). Urážejí vás třeba i tak, že vytvoří koláž z pornofilmu, do níž dají výstřižek vašeho obličeje.

Chci, aby v dokumentu mimo jiné zaznělo, jak jsem se naučila zacházet s nenávistí vůči mé osobě a jak je v tomto světě nezbytné si uchovat morální integritu a nenechat se zastrašit nikým a ničím.

Chci dát i hlas svým kolegům, kteří jsou v mnoha zemích ve vězení nebo pronásledovaní. Aby se náš svět změnil k lepšímu, nesmíme stát nečinně stranou.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Čokoládová krev - Radka Denemarková