Článek
Společně se Zbyňkem Vlasákem připravil sborníky Miliónový časy: Povídky pro Adru, Všechno Nejlepší. Tisíc čísel a dvacet let Salonu Práva a nejnověji Divočina. Povídky pro Duhu. Letos na jaře mu vyšel první román Projekt Gilgameš.
Kde se zrodil nápad na napsání Projektu Gilgameš?
Chtěl jsem se vrátit na úplný začátek, proto jsem se inspiroval Eposem o Gilgamešovi, jedním z nejstarších literárních děl, a zkusil ho převyprávět po svém a prodloužit ho do současnosti. Fascinuje mě nadčasovost otázek, které si Gilgameš klade, jeho touha po nesmrtelnosti, hledání smyslu lidského života.
Zároveň jsem chtěl ten starý mýtus propojit s něčím ryze aktuálním, kde by byly podobné otázky přítomné – takže jsem si vybral téma vývoje umělé inteligence a vypravěčem gilgamešovského příběhu udělal superinteligentní počítač. Nejsou to takové protipóly, jak by se na první pohled zdálo, ostatně dobré sci-fi romány v sobě také mají něco ze starých mýtů.
A do třetice, v době přípravy románu jsem se stal otcem, takže ony nadčasové otázky se v mém životě docela konkrétně zhmotnily. V textu jsem se pak snažil tyhle tři roviny propojit.
Má kniha poselství?
Určitě to není příručka, která by měla dát návod, jak žít. Ale byl bych rád, kdyby Projekt Gilgameš čtenáře podněcoval k přemýšlení. Objevují se tam environmentální témata a v závěru zazní taková teze, která je i není sci-fi, že abychom udrželi planetu obyvatelnou, museli bychom se jako lidé podstatně proměnit.
Vy sám se snažíte žít trvale udržitelně?
Snažím, i když k dokonalosti má ta snaha ještě daleko. Třeba moc nejím maso, protože velkochovy zvířat jsou velký problém nejenom environmentální, ale i etický. Věřím, že budoucí generace se na velkochovy budou dívat podobně, jako se my díváme na otrokářství a rozličné genocidy. Když už domů kupujeme maso nebo mléčné výrobky, pak od místních farmářů. Ale zase – produkce malých zemědělců nenakrmí celou naši nenasytnou civilizaci, takže klíč je v dobrovolné skromnosti.
Štěpán Kučera.
Na záložku knihy vám napsal vyjádření Stanislav Komárek. Proč jste zvolil právě jeho?
Knihy Stanislava Komárka a jeho vnímání světa patří dlouhodobě k mým inspiračním zdrojům. Líbí se mi, jak snoubí racionalitu přírodního vědce s literaturou, poezií a třeba i mystikou. Obecně mě inspirovali autoři, kteří zasazují člověka do kontextu živé přírody a na svět se dívají sociobiologicky. Jmenoval bych ještě aspoň izraelského historika Yuvala Noaha Harariho, který zpopularizoval myšlenku, že člověk se od zvířat liší především schopností vyprávět příběhy. Na téhle tezi jsem svou knížku vlastně postavil.
V knize se zabýváte i tématem umělé inteligence. Spatřujete v ní hrozbu?
Je to samozřejmě ambivalentní, filozof Nick Bostrom tomu tématu věnoval docela obsáhlou knihu. Je to naše šance, a zároveň hrozba. O tom, že superinteligence vznikne, dnes kybernetici příliš nepochybují. Otázka je, kdy a jaká bude.
Musíme usilovat o to, aby se nenaplnil žádný z temných scénářů, před kterými Bostrom varuje. Tedy například převzetí moci nad lidstvem a v důsledku naše vyhubení.
Před pěti lety vyšel povídkový soubor Povídky pro Adru, na jehož přípravě jste se podílel. Kde se zrodil nápad pro jeho tvorbu?
Říkali jsme si tenkrát v Salonu, že by bylo hezké, kdyby literatura mohla pomáhat. Napadlo nás spojit se s humanitární organizací Adra, kde jsem dřív pracoval, takže jsem věděl, jak bohulibou práci dělá. Oslovili jsme české spisovatele a spisovatelky, aby napsali povídku na společné téma. Zvolili jsme téma Cesta, protože humanitární pracovníci pomáhají na celém světě a také budují cesty od člověka k člověku, řečeno vzletně. Povídky dva roky vycházely v Salonu, potom jsme je vydali knižně a výtěžek z prodeje věnovali Adře.
A letos v květnu pak vyšly Povídky pro Duhu.
Ano, to je projekt, který na Povídky pro Adru svým způsobem navazuje. Tentokrát jsme se spojili s Hnutím Duha a autorům zadali pro změnu téma Divočina. Výtěžek z knížky půjde na projekt Duhy Zachraňme lesy.
Dnes vidíme, jak tuzemské lesy devastuje kůrovec. Na takové riziko, způsobené mimo jiné špatným lesním hospodařením, přitom ekologové, často vysmívaní, upozorňovali dlouhodobě. Je zřejmé, že projekty jako Zachraňme lesy mají smysl.
Jakou podobu bude mít vaše příští literární dílo?
Přes léto musím napsat povídku o Brně do jednoho chystaného sborníku. Měla by být o krocení koní a brněnské návštěvě hrdiny Divokého západu Buffalo Billa v roce 1906.
Výhledově bych rád napsal knížku o tom, jak spisovatel Miguel de Cervantes strávil několik let v Alžírsku, v zajetí pirátů. Americká hispanistka Maria Antonia Garcésová totiž přišla se zajímavou myšlenkou, že tento nedobrovolný pobyt v cizí kultuře byl sice traumatický, ale zároveň obohacující a díky němu byl Cervantes později schopný napsat tak velký román, jako byl Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha.
Může se Vám hodit na Zboží.cz: