Článek
Co vás na setkáních s lidmi nejvíc těší?
Nikdy nebudu mít dostatek setkání se čtenáři. Zvláště tady u vás. Na svých webových stránkách píšu, že Češi milují příběhy. V tom jsme si podobní.
Vaše knihy vyšly ve sto třech zemích a v jedenatřiceti jazycích. A v čem je české čtenářské prostředí jiné než prostředí někde jinde?
Vydávám knihy opravdu v různých jazycích a zemích, vzpomínám třeba na Japonsko, ale tady se cítím moc dobře. Jako doma. Proto jsem tady už podvanácté. Čeští čtenáři mi připadají, jako že jsem to já sám.
Navázal jste u nás řadu mimořádných osobních vztahů. Před časem jste mluvil o rodině, s níž jste se seznámil na festivalu Colours of Ostrava. Navštívil jste ji doma a ona za vámi zajela do Spojených států. Prožil jste další podobná sympatická setkání?
Před pár dny jsem šel v Praze po Malé Straně a díval se kolem sebe, trochu jako ztracený člověk. Hned se ke mně přitočil jeden muž s otázkou, jak mi může pomoci. A jestli nechci na kávu a zval mě k sobě domů. Byl velmi přátelský. Takové jsou mé zkušenosti se zdejšími lidmi.
Svou literární práci charakterizujete především jako příležitost být užitečný. Kde se v lidech bere tolik zloby, nenávisti a sobectví?
Každé ráno se v celém světě probouzejí miliony a miliony lidí, vstávají, snídají a jdou do práce. Tam se potkávají jeden s druhým, nakonec se vracejí domů. Jen malé procento lidí to nedělá. Když mají novináři napsat o té zdrcující většině, tak říkají: Vždyť na tom není nic nového, zajímavého. I proto se nám zdá, že vévodí spíš zloba a sobectví.
Může se vám hodit na Zboží.cz: