Článek
Jaká je ambice knížky?
Obecně jsem chtěl zmapovat kořeny českého punku a hardcoru s důrazem na to, co tehdejší kapely zpívaly, jaké byly myšlenky jejich textů a co z toho přežilo. Nešlo mi o to popsat, kdy kde kdo hrál, kdy kde koho zakázali nebo kdy kde kdo vystoupil a fízlové ho sebrali a zmlátili.
Punk mě fascinuje od prosince roku 1989. Kniha je tedy i mým vyjádřením vděku za jeho ideje, které mě ve třinácti letech oslovily a jsou pro mě důležité dodnes. Jsou to odpovědnost k sobě, odpovědnost ke druhému, ke světu a kreativita. To, co pro mě bylo v roce 1989 ještě latentní, se pro mě stalo živé, žité a ideově nosné. Nihilismus, destrukce nebo heslo No Future, které k punku také patří, mě tolik nezajímají.
Proč jste se sledované období nesnažil více prozkoumat prostřednictvím vzpomínek zainteresovaných nebo nějakého investigativního vkladu?
Knížek, které se ohlížejí za tím, jak to tehdy bylo, zpovídají muzikanty i přímé účastníky, je podle mě dost. Byl jsem přesvědčen, že bych věci jen opakoval. Ke své knize jsem proto přistupoval s důrazem na texty. O nich u nás nikdo z novinářů nebo hudebních historiků ještě nepsal. V mé knize je antologie zhruba sedmdesáti textů vybraných kapel s důrazem na jejich obsah. Zajímalo mě to literární, co v tehdejším punku a hardcoru bylo.
Rozdělil jste texty tematicky?
Rozdělil jsem je do čtyř okruhů. Prvním je halasné sebevymezování i vymezování se proti jiným subkulturám. Druhým je vztah tehdejšího punkera ke světu a k brutální československé realitě, která se snažila ho potírat, likvidovat a vytlačit ne na okraj, ale za okraj společnosti, nejlépe pryč z republiky.
Třetí okruh se zaobírá nejdůležitějšími politickými aktivitami punku té doby u nás, což byly antimilitarismus, odpor proti armádě, proti válce, proti násilí, ať už východnímu, nebo západnímu. Čtvrtý okruh, který mi přijde nejzajímavější, sleduje zmíněné literární kvality textů. Jsou to ty, které o době referují a jako nadstavbu mají určitou estetickou hodnotu.
Jaké bylo v textech spojení s literaturou?
V některých jsou odkazy, které mají spojitost se školní četbou. Patrné jsou inspirace Erbenem, Nerudou, Nezvalem, Voskovcem a Werichem a dalšími. Mně však šlo spíš o to, vztáhnout punkovou revoltu k předcházejícím literárním obdobím.
Kořenem se pro mě stala romantická vzpoura osmnáctého a devatenáctého století, v níž umělci, ať už to byli Karel Hynek Mácha, Novalis a jiní, jsou v zásadním sváru se světem. Je to postoj já versus oni. To gesto pak na začátku dvacátého století zopakoval dadaismus a zopakoval ho i nejradikálnější výhonek rocku, kterým je pro mě punk.
Která kapela z vašeho pohledu literárního kritika a historika po textové stránce obstála?
Jsou to vesměs ty ze čtvrtého okruhu, toho spojeného s poezií. Skvělé jsou texty Míry Wanka pro jeho tehdejší skupinu FPB, později pro Už jsme doma. Podle mě přežily svou dobu, jsou esteticky hodnotné a obstojí i bez doprovodu muziky.
Výborné texty psali Vilém Čok pro kapelu Zikkurat, Mikoláš Chadima pro Extempore nebo Lou Fanánek Hagen pro Tři sestry, pozoruhodné texty mají kapely Šanov 1, Bradavice, Betonová zahrada, Požár mlýna a další. U nich je nad dokumentární rovinou vždycky jistá kvalita.
Každá kapela má ve vaší knize jeden text. Podle jakých kritérií jste ho volil?
Zaprvé podle vlastní posluchačské zkušenosti. Inspirací pro mě také byla kniha Kytary a řev, která vyšla v roce 2002, napsal ji Filip Fuchs a je v ní sepsána historie punku, ovšem textům skupin se věnuje pouze okrajově.
Třetím zdrojem byla úžasná antologie Ladislava Ašenbrenera Projekt punk, což je internetová encyklopedie, která vyšla také knižně. Dává si za cíl sesbírat a utřídit dochované nahrávky alternativní scény vztahující se k období totality do roku 1989 v Čechách a na Slovensku, s přihlédnutím k rokům 1989 až 1993.
Podle těchto tří zdrojů jsem vybral kapely, jejichž texty jsem četl a volil tak, aby byly zajímavé a svým obsahem vypovídající, byť třeba nejsou pro ty kapely úplně typické.
Byl československý punk v letech 1979 až 1989 pro tehdejší režim nebezpečný?
Podívejme se, odkud punk na konci sedmdesátých let vyrostl. Byly to Charta 77, underground a alternativa. Na začátku osmdesátých let tyhle aktivity od česko-slovenského punku odváděly pozornost. Pankáči se v té době měli relativně dobře, pod svícnem byla největší tma. Nikdo je nezakazoval a nikdo je nemlátil.
To přišlo až s akcí Odpad v roce 1983 a článkem Nová vlna se starým obsahem v tehdejším prorežimním časopisu Tribuna. Ideově nastartovaný tlak proti složkám revolty v zemi začal zahrnovat a postihovat i pankáče. V roce 1983 hrálo v Československu asi pět set padesát rockových, a tedy i punkových kapel. Akce Odpad ale jejich počet za dva roky brutálně seřízla na necelou desetinu. To znamená, že v roce 1985 byl punk v podstatě ve stavu klinické smrti.
Potom však přišly z východu perestrojka a glasnosť, tedy uvolňování, a punk se mohutně nadechl. Do roku 1989 u nás vzniklo velmi silné hnutí, které už nebylo tak drasticky postihováno.
Minulý čtvrtek byla kniha uvedena diskusí nad tématem v pražské Knihovně Václava Havla. Budete v podobných pořadech pokračovat?
Po té besedě mi Petr Bergmann, jeden z diskutérů, v jednu hodinu ráno napsal e-mail, že to bylo skvělé a že to musíme zopakovat v pražském Klubu 007, který je s punkem spojený. Ano, chystáme nějaké další akce. Plánujeme i koncert, na kterém by vystoupila nějaká kapela z let, o kterých kniha je, s kapelou, která hraje v současnosti. Pro porovnání. Uvidíme, jestli se to podaří zrealizovat.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Praha ožralá - Radim Kopáč , Létavice touhy - Radim Kopáč, Radim Kopáč - ZMIZELÁ PRAHA NEVĚSTINCE A NEVĚSTKY
