Článek
Máloco nenávidí autoři jako srovnávání s druhými, a tak bych řekl, že jinak lichotivé přirovnání "slovenský Viewegh", které mu "udělila" domácí kritika, o sobě zrovna číst nemusí. Možná k tomu přispěl i on, když Vieweghovu Vybíjenou přeložil do slovenštiny. Ale určitě má jeho próza vlastní hodnoty, přestože mohou svádět ke zjednodušenému srovnávání. Určitě to je volba současného tématu.
Samo Hruška, bývalý knihovník, dnes autor nápaditých sloganů agentury Mark, se chce pomstít podnikateli Viktoru Vassarymu, který mu totiž odloudil dívku Kláru. Smysl pro humor, Vieweghovo laškování se sexem je vlastní také Weissovi. Samo začne Kláru sledovat, a stane se tak trpícím voyerem rodícího se vztahu teď už bývalé přítelkyně. Pokusí se dostat do Vassaryho okolí, ten si ho oblíbí a věnuje mu nebývalou přízeň.
Dokonalý paradox, žárlivostí se užírající Samo poslouchá Vassaryho zpovědi, třeba i o tom jak na Slovensku začínal coby podnikatel, s kamarádem z vysoké, než se rozhádali: dováželi kožené bundy z Turecka, při návštěvě Svatého otce si otevřeli stánek s občerstvením a korunky se jen kutálely. Ironie propůjčuje příběhu osobitou chuť. "Bankovní účet se blížil nule a Samo začal mít pocit, že jeho život i bankovní konto si začínají být podobné."
Nebo při reakci na první setkání s reklamní agenturou: "Samo nechtěl být voňavější, bělejší, oholenější, drsnější, rychlejší, chřupavější. Samo chtěl zpátky Kláru."
Příběh žene dál
Autor má schopnost poutavého vyprávění bez zbytečného prodlužování, kterým žene příběh dál. Dobře zná styl Ernsta Hemingwaye, jeho "krátké, jak výstřely znějící věty". Také ví, že čtenář potřebuje zvolnění a další téma k přemýšlení. A to mu poskytuje prózou v próze, v níž si Samo domýšlí vztah s Klárou, setkání s Vassarym, na kterého nastražuje past s daňovým únikem.
"Propůjčím svou fantazii zlu a popíšu pocity, které jsem přitom prožíval. Bude to nejsurovější literatura faktu, záznam zla, konfrontace s mým druhým já," těší se Samo při psaní, jenomže zjistí, že obětí všech intrik se nemusí stát jen ten, na něž jsou nachystané. Weiss debutoval románem Žijme, potom uvidíme (2003), druhým byla Pomsta. Nakladatel a překladatel Jiří Tomáš, který Weisse uvedl do českého literárního světa, chystá jeho další román, nejspíš se bude jmenovat Tři kamarádi, Remarque neRemarque. Jisté je, že střední Evropa má dalšího pozoruhodného autora.
Pavol Weiss: Pomsta Jiří Tomáš-nakladatelství Akropolis, přeložil Jiří Tomáš, 200 stran, 189 Kč