Hlavní obsah

Spisovatel Paulo Coelho v Praze: U Pinocheta byla má kniha

Právo, František Cinger

Světově proslulý brazilský prozaik Paulo Coelho přijel s přáteli slavit josefský svátek do Prahy. Při té příležitosti se v pátek v poledne setkal s novináři. Zdůraznil, že u nás není kvůli knihám, byť je pro jeho kariéru Praha důležitým místem.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Knih Paula Coelha se dosud prodalo víc než dvě stě miliónů.

Článek

Vzpomínal opět na první návštěvu v roce 1982, kdy se Pražskému jezulátku, které je v Brazílii mimořádně populární, svěřil se snem stát se spisovatelem a požádal ho o pomoc. V tom roce nakonec vydal první knihu a na město nad Vltavou nedá dopustit. V onom roce 1982 v něm ostatně našel hodně milých a přátelských lidí. I proto přivezl v roce 2005 Jezulátku zlatem prošitý kabátek.

„Narodil jsem se skoro mrtvý, udušený pupeční šňůrou, kterou jsem měl omotanou kolem krku,“ vysvětloval Coelho zrod tradice josefských oslav. „Bylo to v nemocnici sv. Josefa a má matka slíbila, že pokud se proberu k životu, bude svatý Josef mým patronem.“

Už třicet let pořádá s přáteli taková setkání na různých místech světa a jubileum si přijeli připomenout právě do Prahy. Podle důvěrných zdrojů se tak má v sobotu stát na Pražském hradě.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Paulo Coelho na setkání s novináři v Praze.

Praha je bezpečná

Před literární kariérou se věnoval novinařině a hudbě, dosáhl docela slušné proslulosti, ale v sedmadvaceti letech byl pro své levicové politické názory zatčen, vyslýchán, mučen a vězněn policií tehdejší brazilské vojenské diktatury.

Na otázku Práva, jak se dívá na vyrovnávání se s diktaturami chilského Pinocheta a dalších představitelů vojenských junt, odpověděl: „Pinochet je samozřejmě symbolem těchto diktatur. Váže se k němu zábavná historka. Zatkl ho španělský soudce, když zrovna pobýval ve Velké Británii, a list The Guardian ho vyfotil před jeho osobní knihovnou. S hrůzou jsem zjistil, že v ní byla má kniha. Pane Bože, ne, říkal jsem si. Hned mi začali volat novináři a já jim říkal, že si nemohu vybírat své čtenáře.“

K diktaturám v jižní Americe dodal: „Brazílie na tom byla o maličko lépe než třeba Argentina, v níž bylo na třicet tisíc nezvěstných lidí. Pravda je, že celý jižní kontinent byl těmito diktaturami zasažen. Díky Bohu, že je to pryč. Brazílie je země s mladou demokracií a já pevně věřím a doufám, že zvládne všechny výzvy, problémy, které s tím přicházejí. Svoboda je to nejcennější, co máme, a měli bychom se pro ni angažovat a převzít odpovědnost za to, abychom si ji udrželi.“

Coelho vysekl poklonu Praze jako bezpečnému městu s báječnou kuchyní i vínem. „Četl jsem knihu o pražském jaru a říkal si, jak nesmírně těžké muselo být dívat se na přijíždějící vojska Varšavské smlouvy v roce 1968. Předtím se něco podobného odehrálo v Maďarsku v roce 1956. Kvůli tomu chápete, jakou cenu svoboda má,“ zavzpomínal.

Na otázku, co říká odsudkům, že rozmnožuje už známé legendy, odpověděl, že „původních je snad jen pět originálních příběhů. Vše ostatní jsou opravdu dále vyprávěné legendy. Třeba pověst o Golemovi mi připadá jako verze příběhu o Frankensteinovi.“

Související témata:

Výběr článků

Načítám