Článek
Přemýšlíte jinak, když píšete pro dospělé, a jinak, když píšete pro děti?
Pokaždé se s příští novou knihou snažím o prvovýstup dosud neprobádanou krajinou. Nevracím se do vyšlapaných cestiček, to postrádá smysl. Sekat věci podle osvědčeného mustru, od toho jsou tu řemeslníci. Nic proti nim, třeba boty se nedají vymýšlet pokaždé znova, ale umění je objevování. Nepřetržitý experiment.
Zároveň bych byl rád, aby má kniha byla pokud možno zábavná a její vnitřní schéma krystalicky čisté. Pro dospělé bohužel občas musím text obrazně řečeno umazat, aby si čtenář u dialogů řekl: On to snad ukrad z huby mně!
Knížka rozvíjí zkazku o kocouru Tibblesovi. Proč jste si zvolil právě tuto látku?
Tibbles byla ve skutečnosti kočka, jenomže dámy přece nevraždí. Proto jsem z ní udělal kocoura, zvířecího parťáka staromládeneckého strážce majáku. Zbytek příběhu už pravdivý je. Je to absurdní černohumorná groteska o genocidě jednoho živočišného druhu, kterou napsal život sám. Miluju grotesky, na groteskách s Laurelem a Hardym a Charliem Chaplinem jsem vyrostl. U nás v rodině máme rčení, že sranda musí být, i kdyby fotra věšeli.
Víte, jak na dějový obrat, v němž se z kocoura-objevitele stává kocour-hubitel, reagují dětští čtenáři?
Nevím. Představuju si, že se jim po tvářích koulejí slzy a oni sami nevědí, jestli ze smutku, nebo od smíchu. Literaturou rozhodně nechci nikoho vychovávat, natožpak ho poučovat, ale třeba si dnešní děti v dospělosti vzpomenou, že z objevitele se stane hubitel proklatě snadno, zrovna tak jako z osvoboditele utiskovatel a z populisty despota. Není nutné to v každé generaci zkoušet na vlastní kůži.
Ještě se vrátím k tématu lidské rozpínavosti. Vy sám jste se angažoval proti chystané developerské výstavbě v pražském Prokopském údolí. Jak celá věc dopadla?
Dokonce jsme kvůli tomu založili stranu a já jsem za ni kandidoval do minulých parlamentních voleb, což byla možná ještě větší kuriozita než Haškova Strana mírného pokroku v mezích zákona. Předvolební rozhovory a debaty jsem totiž začínal s tím, aby nás lidé nevolili, ale aby podpořili strany smýšlející demokraticky. Na to moderátorům i ostatním konkurenčním debatérům došla slova.
Chtěli jsme jenom upozornit veřejnost na to, co se v chráněném území chystá. Dopadlo to dobře, místo panelových oblud je na plácku pod viaduktem dětské hřiště.
Má podle vás literatura šanci něco změnit?
Pokud jde o literaturu jako takovou, tak ta, která má spasitelské ambice, už z podstaty věci musí stát za bačkoru, a s odstupem času působí dokonce směšně. Oproti tomu třeba Joyceův Odysseus se čte se zatajeným dechem i po sto letech.
Mají dnes spisovatelé nějakou moc?
Spisovatelé moc nemají. Zaplať pánbůh. Kumštýř má tvořit, hrát si se slovy, s barvou, s tóny. Jakmile si začne hrát s lidmi, je z toho vždycky průšvih.
Komiks prostě není literatura, napsal jste před lety v Salonu Práva v recenzi na komiksovou adaptaci Kafkova Zámku. Proč jste se teď rozhodl komiksový žánr vyzkoušet?
Za svým tehdejším názorem si stojím. V románech překreslených na komiks, jako tomu bylo v případě Zámku, se sleduje především dějová linka. Kvalita románu je ovšem v něčem jiném. Pokud věc vzniká rovnou jako komiks, je to jinačí kafe. Literatura to sice není, ale svrchované a plnohodnotné umělecké dílo určitě.
Naučil jsem se tématům naslouchat. Ono si každé samo řekne o odpovídající formu, kterou chce být převyprávěné. A rošťák Tibbles si řekl o obrázky. Kongeniálně je nakreslil David Dolanský, jeho přínos je potřeba vyzdvihnout především. Cenu Muriel jsme dostali díky němu.
Ve vaší bibliografii najdeme rozmanité kousky od mystifikační encyklopedie amerických bluesmanů přes soubor korespondence, kterou jste vedl s Karlem Havlíčkem Borovským, po nepřípadné glosy k evangeliu svatého Marka. Jaká bude vaše příští knížka?
Vydat by ji mělo ještě do prázdnin nakladatelství Větrné mlýny a pro mě je to kniha úplně nejdůležitější v celém mém životě. Rukopis má milion a půl znaků, takže to bude hodně objemný špalík. Pohromadě je v něm skoro všechno, co jsem kdy napsal. Tedy to, co za něco aspoň trochu stálo. Osud mi dopřál šanci znova to přečíst a místy docela podstatně přepracovat. Název je kombinací slov z názvů mých knih sem zahrnutých, tedy Generál v umyvadle plném blues.
Může se vám hodit na Zboží.cz: