Článek
Jak vás s kolegou Janem Nejedlým napadlo mapovat tuto spíše neveřejnou, leč o to živější tvář minulého režimu?
Hned zkraje bych si vás dovolil poněkud opravit. Nejde o neveřejnou, ale spíš neoficiální tvář, a nejde jen o režim, ale i o daleko obecnější záběr. To, že je v obou dílech ve většině případů zaznamenávána legranda na účet československých státních a stranických představitelů, vládnoucích struktur státu, vedoucí úlohy strany, a podobně v letech 1948–1989, vychází samozřejmě z toho, že obyčejný humor byl vydáván bez problémů.
S Honzou Nejedlým jsme si už kdysi dávno uvědomili, že zatímco slang a vtipy z tohoto období jsou víceméně zpracovány, určitý typ výrazů, označení, například Husákovo ticho, Jakešova věštírna, Štrougalovy sady, jež jsou výsledkem, laicky řečeno, prolnutí jazyka a etnografie, shromážděny a popsány nejsou. A pokud to někdo rychle neudělá, čas je totiž důležitý faktor, pak už se to dohromady nikdy nedá.
Můžete rozšifrovat tyto názvy?
Husákovo ticho je Těšnovský tunel pod bývalým ÚV KSČ, Jakešova věštírna je Prognostický ústav a Štrougalovy sady jsou zeleň pod sochou sv. Václava.
Bylo složité sehnat možná zapomenuté historky, vtipy nebo vzpomínky na dnes už víc než čtvrtstoletí vzdálenou dobu? Kolik vám vlastně v roce 1989 bylo?
Mně bylo třicet jedna, kolegovi osmnáct. Honza je typický terénní pracovník, nevydá se do společnosti bez notýsku s propisovačkou, stále si zapisuje. A já měl také celkem slušnou zásobu, nicméně naše představa byla poněkud naivní. Mysleli jsme si, že oslovíme několik kamarádů a materiálu bude dost. Jenže lidská paměť je ke svým majitelům shovívavá a dává sladce zapomenout. Nikdo si téměř nic nepamatoval. Opravdu nic. O to více jsme museli číst, hledat a prosévat.
S jakými ohlasy jste se po prvním dílu setkali? Nevyčítal vám někdo, že oslavujete dobu nehodnou oslavy?
O první díl knihy byl mimořádný zájem, ohlasy byly pozitivní, a já žádné výčitky nezaznamenal. Ale pravda je, že neholduji sociálním sítím, tuhle podivnou bahnitou krajinu nesleduji.
Témata druhého dílu jste si schovávali už od počátku, nebo obsah vyplynul z ohlasu prvního dílu?
S druhým dílem jsme vůbec nepočítali. Na některá hesla ale v první části nedošlo, a tak přetekla. A na výzvu k zasílání dalších tipů, nápadů, variant či oprav, kterou jsme v knize uveřejnili, se ozvalo několik čtenářů. Samozřejmě jsme dál četli, hledali a prosévali.
Co pro vás nejvíce charakterizovalo starou dobu?
Pro mě osobně je to dvojice Alexandr Dubček a Karel Gott, i když o těch ty dvě knížky moc nejsou. To je něco jako text kultovního hitu od skupiny Rangers Balíček karet. Vše je jejich osudy a chováním řečeno: Dubčekova fotka, jak skáče do vody, Gott ve Slaném a fanynky na ochozech za jeho zády…
Co vám dalo největší práci?
Obalit příslušné výrazy masem, tedy vytvořit hesla, která by byla výstižná, neukecaná, veselá, odpovídající skutečnostem a do určité míry edukativní.
Čeho si na knize nejvíc vážíte?
Že ona proslulá české improvizace, schopnost vyrobit si, když to nejde jinak, nějaký narichtung, tedy vlastní speciální nářadí, jak vždycky říkal můj otec, fungovala i v oblasti jazykové. Fungovala a doufám, že i bude fungovat. I když bych za to krk nedal.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: