Jakub Češka: Neexistuje nikdo, kdo by mohl na Kunderu navázat

Článek

V čem tkví podle vás tajemství světového úspěchu Milana Kundery?

V umělecké přesvědčivosti, v důrazu na vážnost slova a na jeho definitivní tvar. Hlavně ale také v jeho ojedinělém a osobitém uměleckém výrazu, který je ve své přímočarosti přesvědčivý.

Stačí si uvědomit, že již jako autor básní byl bedlivě sledován a hojně čten. Čtyři vydání básnické sbírky Monology, mezi lety 1957 a 1969, vyšla v celkovém nákladu šedesát šest tisíc výtisků. Jako další rys Kunderovy práce bychom mohli jmenovat soustředěnost na konkrétní lidskou situaci, výraznou empatii a emocionalitu, kterou evokuje prostřednictvím metafor, básnických obrazů.

Výčet témat, která bychom mohli uvádět jako doklad přitažlivosti a magičnosti Kunderova literárního světa, by ale asi nebral konce. A zbýval by za nimi ještě nikoli nepodstatný zbytek. Ten podle mého soudu nelze identifikovat, přesto pečetí dílo spisovatele světové úrovně.

Jaká je vaše nejoblíbenější Kunderova kniha?

Iniciačním románem byl pro mě Žert, který jsem přečetl jedním dechem před více než třiceti lety. Druhé, a to již jak čtenářské, tak i počínající interpretační okouzlení, patřilo Nesnesitelné lehkosti bytí. To i jako rozhodně vrcholnému románu Milana Kundery.

Musím také uvést poslední román Slavnost bezvýznamnosti, který už jsem vůbec neočekával. Představuje pro mě inovativní završení a vypointování celé předchozí tvorby, zároveň také její zašifrování. Co platí pro předchozí tvorbu Milana Kundery, v posledním románu neplatí a je jaksi naopak. Důsledný komentátor osudů postav se stahuje do pozadí, aby nás ponoukal příznačně snovou, zároveň znepokojivou metaforou doby za soumraku žertu.

Poslední Kunderův román je nejvíce vizuální, zdánlivě prostý, zároveň však také nejobtížněji pochopitelný a vyložitelný román.

Proč Kundera léta odmítal vydat některé romány česky?

To bude mít různé důvody. Domnívám se ale, že původně zamýšlel, že by své francouzsky psané romány přeložil do češtiny sám. Ovšem přednost měla vždy aktuální tvorba před překlady, proto nakonec jako svou překladatelku vyvolil Annu Kareninovou. Velice si vážil jejích překladů francouzského spisovatele Célina.

Existuje dnes někdo, kdo by u nás mohl na Kunderu navázat?

Budu vás muset zklamat, ale podle mě nikdo takový neexistuje, i když pro některé mladé české autory představuje Kundera spisovatelský vzor a nedostižnou metu.

Setkal jste se s Kunderou osobně?

Měl jsem to potěšení a čest. Setkání byla okouzlující, inspirativní, posilující, jsem za ně neskonale vděčen.

Chystáte o něm novou knihu?

Na konci loňského roku jsem vydal obsáhlejší pojednání o poetice Milana Kundery, v němž poukazuji na souvislosti mezi ranou a pozdější románovou tvorbou. Kniha vyšla v nakladatelství Host pod názvem Za poetikou Milana Kundery.

Již při jejím dopisování jsem pomýšlel ještě na jedno téma, které plánuji zpracovat v útlejší monografii. Tím bych uzavřel společně s dřívější tematickou analýzou Kunderových románů interpretační triptych.

Tyto mé opakované návraty jsou dalším svědectvím o sémantické otevřenosti a nevyčerpatelnosti Kunderova literárního světa, s nímž nejsme a ani nikdy nemůžeme být hotovi.