Spisovatel Filip Rožek: Pes miluje člověka víc než sebe

Zažil jsem počátky televize Nova, kdy všechno vznikalo. Dělal jsem hezké pořady s Rudou Hrušínským. Hodně jsme prožili s Geňou Genzerem a Michalem Suchánkem. Zažil jsem Vladimíra Železného a to, jak se stavěl třeba k výtvarnému zpracování pořadů, jak řešil celkově vizualitu. Ukázalo mi to důležitost komplexnosti práce. Nestačí jenom něco napsat, nebo natočit, je k tomu třeba marketink, vytvořit identitu toho, co chcete lidem říct.

Člověk musí nějaké věci prožít a pochopit. Knížka je výsledkem asi dvacetileté zkušenosti z pomoci psům a ze soužití s nimi. První jsem začal psát před dvěma roky. Napsal jsem ji s kamarádkou Veronikou Hájkovou a jmenuje se Fína Čokoláda. V Táboře je muzeum čokolády. S dcerou jsme tam rádi chodili a mrzelo mě, že nemá žádnou vlastní pohádkovou postavu. A tak jsme vymysleli příběh čokoládové holčičky a psaní mě začalo bavit.

Jsem členem organizace Se psem mě baví svět. Když jsme vymýšleli, co bychom připravili pro letošní rok, rozhodl jsem se napsat Gumpa. Příběhy, které jsme v naší organizaci zažili, pro mě byly tak silné, že jsem nechtěl, aby se vytratily.

Byl jsem třeba součástí krásného příběhu, kdy jsme zachránili z množírny ke smrti odsouzenou čivavu. Nechala si ji Veronika. A já viděl, jak pejsek, který se pořád jen bál, předtím nikdy nikoho nezajímal a zbývalo mu kvůli rakovině v posledním stadiu pár chvil života, začal milovat. Veroniku čivava zbožňovala. Život, který měla předurčený snad na měsíc, přežila o čtyři, pět měsíců. Prožila s ní v Bechyni krásné léto. Jedla borůvky v lese a nakonec jí zemřela v náručí. To byly silné motivy, které mě inspirovaly.

Je to pravda, kterou se řídíme. Psi podle mě lásku člověka moc potřebují. Je to tvor, který miluje člověka daleko víc než sám sebe, a tím se od všech odlišuje. Co v něm člověk zanechá špatného, tak jen člověk může zahojit.

Gump mi pomohl jako průvodce všemi příběhy. Sám samozřejmě zažívá vlastní. Musím se přiznat, že dneska ani nevím, jak jsem knihu napsal. Soustředil jsem se jenom na ni, odpoutal se od reálného světa. Ale večer, když jsem končil, netušil jsem, jak budu pokračovat.

Přes noc jsem znovu prožíval Gumpovy osudy, lítal s ním houštím i se válel v bahně, a tak do mě další děj záhadným způsobem natekl. Ráno jsem v klidu dál pokračoval.

Myslím, že příčinou je neznalost a nepochopení. Lidé berou psy často spíš jako věci, ne jako parťáky. Navíc se k tom klidně přidá výchova ke krutosti. Spousta lidí je má jako alarm na zahradě a vůbec je nezajímá, že jim můžou dát plno lásky. Krutost je důsledkem neproniknutí vnitřní energie psa do nich.

Mnoha způsoby. Heslem celého projektu Gump, který s knihou souvisí, je, že když před zlem zavřete oči, rázem jste na jeho straně. Snažíme se upozornit na to, že spousta množíren, spousta zločinů páchaných na zvířatech, nejsou skryté. Ty věci se dějí, spousta lidí o nich ví.

Snažíme se je přesvědčit, aby nebyli zbabělí a problém vnímali tak, že mu mohou zabránit. Lidi by neměli být neteční k tomu, co se děje kolem nich.

Olgu jsem oslovoval s tím, že je hitmaker, a s tím, že ji znám. Vím, k čemu má vztah a že ráda pomáhá. Další věc je, že se jí povedlo udělat píseň, která má stejnou energii jako knížka. Dnes má více než tři miliony osm set tisíc zhlédnutí. Stala se hitem.

Vznikalo to spontánně. Nejdříve Veronika oslovila Martu Kubišovou, které se písnička líbila. Říkala, že je to její první píseň, kterou zpívá pro psy. K ní se přidávali další. Bylo to dané i tím, že písnička je hezká. Hodně lidí do projektu šlo proto, že se jim líbila i že jde o dobrou věc. Olga každý týden volala, kdo se přidává, a my měli velkou radost.

Určitě, jsem jeho autorem. Natáčet budeme zřejmě na přelomu ledna a února. Film se nebude moc lišit od děje knihy, ale je třeba říct, že ta je na konci otevřená. Gumpův příběh v ní nekončí. Bude pokračovat ve filmu.

Příští rok bych chtěl začít psát další knížku. Nebude o psech, ale o něčem úplně jiném.

Může se vám hodit na Zboží.cz: