Článek
Máte pocit, že už jste o aristokratce Marii napsal všechno, co jste chtěl a mohl?
Přesně tak, už by to bylo na sílu, a člověk má vědět, kdy je třeba přestat. V určitou chvíli se skončit musí. Snad tu soudnost mám.
Poslední díl jste psal v covidové době, kdy byl zámek Milotice zavřený. Měl jste na práci víc času?
Ne, to nemělo vliv. Jsem schopný psát jen dvě, maximálně dvě a půl hodiny denně, pak už nic nevymyslím. A naopak, když jsme měli zavřeno, byl jsem až překvapený, jak špatně jsem se cítil. Měl jsem v sobě pořád neurčitou tíseň, a aspoň při psaní jsem myslel na něco jiného.
Dokonce i návštěvníci mi chyběli, protože najednou se podíváte z okna na nádvoří a tam není nikdo, na koho nebo komu můžete nadávat.
Nejsou tam neukáznění cyklisti ani pejskaři, kteří mají na volno puštěných šest dobrmanů, přičemž se mezi nimi motají cizí malá děcka. A nemusí to být ani dobrmani, i malí psíci nám potrhají pávy, které máme v zahradě. Ostatně s neukázněnými pejskaři jsem se v té poslední knížce dost vypořádal.
Co všechno si můžeme představit pod názvem Aristokratka pod palbou lásky?
Však to znáte, ne? Jeden milostný trojúhelník je očekávatelný, jeden naprosto bizarní, dále vznikne mezi dvěma lidmi velmi podivný vztah, ale nakonec se všechno vyřeší.
Podle vzorce nechceme jiné než šťastné konce?
Tak nějak. Ale musím zdůraznit, že to tak je až po cizím zákroku. Já jsem knihu původně zakončil neurčitě, ale dostal jsem takový nářez od vzorku čtenářek, že jsem to musel uzavřít jasně a dobře. Dokonce moje lékařka mi řekla, že jestli to skončí takto neurčitě, přestane mi předepisovat léky na tlak a ředění krve a napíše mi maximálně lentilky.
Ale aspoň jsem si neodpustil do knihy napsat poznámku, že jsem k tomu byl donucen.
Chystá se i druhý film. Podle které z vašich knih ho Jiří Vejdělek natočí?
Podle dvojky, tedy Aristokratky ve varu. Zase budu mít na zámku filmaře, což znamená spoušť. Ale tentokrát to bude pro všechny příjemnější, protože se začne v dubnu, bude jaro, doufám, že teplo, možná už něco začne kvést. Minulé, zimní natáčení bylo dost kruté.
Předpokládám, že obsazení bude stejné…
Ano, ale přibude ještě několik postav. Mezi nimi šílená Deniska.
To je dobře, ta v prvním filmu citelně chyběla. Bude se točit v zámku nebo i venku?
Myslím si, že všude. Jiří Vejdělek už vybíral záběry i z okna naší kuchyně. Doufám, že aspoň ložnici nám nechají bez kabelů a světel.
Mimochodem, vrátili se návštěvníci po covidovém zavření?
Vrátili, máme za sebou dobrou sezonu, dostali jsme se zpátky na čísla z roku 2019. A to přesto, že jsme jako všichni museli takzvaně upravit ceny.
Chodí k vám lidé i díky knížkám?
Ano, chodí a jezdí si i pro podpis. A nejradši mám ty, kteří přicházejí se všemi šesti knihami, protože je vidět, že si je všechny koupili.
Dá se tedy dnes u nás psaním uživit?
Chcete půjčit?
Nechci, jsem jen zvědavá…
Ty knížky si za osm let koupilo půl milionu čtenářů, takže v tuto chvíli samozřejmě říkám, že ano. Ale dneska jsem to já, zítra vyletí jiná hvězda, a po mně pes neštěkne. Proto jsem nikdy nechtěl být vázaný jen na psaní.
Takže jste nikdy neuvažoval o tom, že s kastelánstvím skončíte?
Já už jsem tam hlavně doma. Už ani nikam nevyjíždím. I v hotelu jsem nešťastný, protože jsem zvyklý na své ranní rituály. Budím se sám kolem čtvrté, půl páté, udělám pár cviků, dám si sprchu, uvařím kafíčko, zapálím si a sednu na ty dvě hodiny ke psaní. Nikdo mě neruší.
S postupujícím věkem si někdy připadám jako Dustin Hoffman v Rain Manovi. Nic se mi nesmí měnit. Stejný byt, stejný obchod. I kdybych si chtěl postavit dům, nevěděl bych kde. Jihomoravské dědiny jsou sevřené, aby bylo co nejvíc úrodné půdy. A já už si život se sousedy, kteří mají psy, malá děcka, bazény a grily, neumím představit.
Na zámku je sice v sezoně strašný hukot, ale v sedm večer se zavře a je úplný klid. A také jsem fixovaný na prostředí. Až mě budou chtít vyhodit, chytnu se futer, a budou mě muset vyrvat i s nimi.
Co budete psát teď, když Aristokratka skončila? Přece toho nenecháte?
Mám rozepsaný prequel k Aristokratce Tenkrát v Československu. Bude se odehrávat na Kostce v roce 1983, tedy za socialismu. Bude to retro, krásná léta, byl jsem tehdy na gymnáziu. Zrovna toho by si filmaři mohli všimnout. Zatím to ale ještě není ani dopsané…
Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Aristokratka pod palbou lásky - Evžen Boček, Audiokniha: Aristokratka pod palbou lásky - Evžen Boček
