Článek
Organizátoři ji pojali, jak je jejich zvykem, opravdu z gruntu. Na panelu nazvaném Spirituály v Československu se vracejí až do devatenáctého století, konkrétně k překladu knihy Chaloupka strýčka Toma, ve které se objevily některé texty, dnes považované za kořeny spirituálů. Dále jsou na panelu ukázky zpěvníků a tiskovin věnujících se tomuto stylu. Méně poučený návštěvník tak lépe pochopí, jakou hudbu vlastně kapela hrála.
Protože se za ta léta vyměnilo ve Spirituál kvintetu mnoho muzikantů a interpretů, mimo jiné třeba Karel Zich nebo Jan a František Nedvědovi, vytvořili pracovníci muzea barevný graf se jmény členů i s nástrojovým obsazením a dobou působení. Ten velmi dobře mapuje personální změny uvnitř souboru za celou dobu jeho existence.
Mimochodem, právě Zich se prý dostal do skupiny tak, že si v lednu 1969 půjčil od svého učitele z hudební vědy Jiřího Tichoty na fakultě kytaru a v rámci tehdejší stávky zahrál několik rokenrolů. A hned byl přijat. Takových příběhů si může na jednotlivých panelech návštěvník přečíst hned několik.
Tyto informace, které často můžeme najít v doprovodných textech, dělají výstavu zajímavou. Díky nim se člověk nenudí a neztrácí se v množství obrazových materiálů. Zaujme také materiál, který mapuje moment, jak se kapela, věnující se v našich krajích ne zrovna typické hudbě, dokázala etablovat v oblasti hudebního stylu country & western, jehož ortodoxní publikum ne vždy nadšeně horovalo pro stylové úkroky.
Na festivalu Porta se představila poprvé v roce 1968, od té doby na něm vystoupila několikrát a získala tam nejen ceny (i zlatou Portu), ale také další fanoušky.
Dlouhá cesta Spirituál kvintetu skončila na posledních koncertech v říjnu 2021. Za dobu své existence se kapela stala nejen výraznou součástí naší hudební scény, ale byla i symbolem svobody v listopadu 1989 díky písním Jednou budem dál nebo Až se k nám právo vrátí.
Může se vám hodit na Zboží.cz: