Článek
Jaký máte vztah k Praze?
Vztah je určen postavami Rilke, Kafka, Hrabal. Jsem tu podruhé, poprvé v roce 1991. A před odjezdem jsem četl román Puzzle granadského autora José Maríi Péreze Zúnigy, který se odehrává v současné Praze. Je o mladém muži, kteří přijede z Granady hledat ztraceného otce.
V češtině právě vyšel román Juana Marsé Ještěrčí ocásky, který se věnuje době frankismu. Je vyrovnávání se s touto dobou hlavním tématem současné španělské literatury?
Ve své knížce Otcův dům píšu o Modré divizi, kterou poslal Franco bojovat s nacisty na ruskou frontu, takže jsem se tohoto tématu také dotkl. Sám jsem tu dobu zažil, ale nepíšu o ní. Je pravda, že existuje řada autorů, a to i nejmladší generace, kteří cítí potřebu se k ní vracet. Musím ale říci, že nejběžnějšími tématy naší současné literatury je obyčejný, dennodenní život Španělska.
Kritici charakterizují vaše dílo jako lexikálně velmi bohaté, zpracovávající často téma konfliktů způsobených láskou, především deziluzi a zklamání. Jaké je vaše největší zklamání?
Největší osobní zklamání mi způsobuje vědomí, jak rychle a neustále utíká čas, nikdo ho nedokáže zastavit.
A co pro vás znamená láska?
Projevem lásky je pro mě určitě psaní. Miluji psaní. Slavný španělský filozof José Ortega y Igasset řekl, že mít někoho rád, znamená věnovat se mu, dávat mu to najevo. Pro mě je projevem lásky věnování se realitě, o které píšu. Myslím, že literatura je neustálá konverzace mezi autory navzájem a samozřejmě se čtenáři.
Jak na vaše knihy čtenáři reagují?
V románu Otcův dům jsem popsal život ve 40. letech a stalo se mi, že čtenáři identifikovali osoby z románu s těmi, které v Granadě znali. Přitom jsem si celý příběh vymyslel, když jsem žil v Římě, nevznikl na základě skutečnosti. V povídce nazvané Duše kontrolní věže na letišti o Granadě 70. let se mi stalo úplně to samé. Lidé měli za to, že jsem popsal příběh vlastní rodiny. Jsem rád, že moje vymyšlené příběhy považují za to, co se stalo v jejich okolí nebo jim osobně.