Článek
Rozhodla se poznat českého básníka a v roce 1975 se mu ocitla tváří v tvář. „Básník, ochrnutý na půl těla, sedí u stolu. Nechá láhev stranou, vezme si kytici, kterou mu podám, dá ji do vázy a skryje se za ni. Na básně se nepodívá,“ píše Janésová v textu na pomezí básně v próze či parafráze báje o Orfeovi a Eurydice či příběhu Hamleta a Ofélie.
„Poezie je atmosféra,“ říká jí básník. A dodává: „Kromě jiného.“ Tuto větu jí překládají Josef Forbelský a Vladimír Justl, ale básník se k ní ani neotočí. „Zavřete dveře, ať sem nevletí blesk,“ říká dále básník. Začíná se stmívat. Zeptá se nakonec na verše, které mu přinesla. Je zoufalá, nazvala je Kampa, ale on bydlí už U lužického semináře. Uklidňuje ji: „Tohle je také Kampa.“
Medaile za zásluhy
Básník roztrhne obal balíčku a najednou zrudne, začne se třást a téměř přes slzy něco zašeptá. „Potom zakloní hlavu a zesiná, a když se zklidní, podívá se na mne, vezme mě za ruce, políbí jednu, druhou, pak obě a žádá mě, abych se vrátila.“ Jsou to básnické obrazy, jejichž prožitek stál na začátku obsáhlého překladatelského díla, které uvedlo do španělské literatury Halase, Ortena, Máchu, Durycha, ale i Karla Čapka.
V roce 2000 získala Janésová medaili Za zásluhy za svůj přínos česko-španělským kulturním vztahům. Nyní vyšla v češtině kniha, která dokazuje kvality jejího poetického textu.
Clara Janésová: Oféliin hlas
Paseka, za spolupráce Josefa Forbelského přeložila Adriana Krásová, 104 stran, 130 Kč Foto popis| Vladimír Holan na snímku z roku 1972.
